Jak se (ne)vyplatí si plánovat den s batoletem

Plán zněl jasně : rutinní dopoledne se dřívějším uspáním malého, brzký oběd, přesun k „mé“ internistce, pochůzky komentované malým (vše vnímá, všemu se hlasitě diví) a báječné odpoledne uzavřít lekcí plavání. Jak prosté...

Skutečnost byla, malinko, jiná. Malý vstával namísto s obvyklým úsměvem a  v 7hodin už v 5,30,  počůraný a s pláčem. Mně vypověděla službu záda (aby ne, když mi mrňous sebral deku). A tak jsem si opatrnými pohyby přerovnala obratle, lordózy a vrátila je do původní skoliózy, nahodila si kyčel a s pohyby Quasimoda se vybelhala i se synem z ložnice. Usadila jsem hladovce do židličky, zaměstnala mu ručky i pusinu čímsi jedlým a na pomoc povolala pana Brufena a ortezu na záda. Když nic jiného, hřeje.

Pravda, mé běžně svižné pohyby připomínaly špatně seřízený stroj (dle hekotu a sténání asi parní), ale konec konců, času jsem měla dost. Ptáte se, proč jsem včas neodvolala to plavání? No nerada měním plány... A jsem nenapravitelný optimista...

Pustila jsem se do úklidu, vaření a pečení, přečetli jsme všechny knížky dvakrát a malý se začal mrdlat. Jupí! Tak holt půjde spát dříve. Než bys řekl švec, zabral. A než bys řekl švec podruhé, probudil se a řval a řval. Ne, v postýlce spát nebude, ne, s maminkou taky ne, ne, s nemocným tatínkem už vůbec ne.

Dobrá tedy, změna plánu na nejprve pochůzky, pak kontrola. Ani to neklaplo. Moje bolavá záda a synova ospalost a rozmrzelost nás zpomalily natolik, že jsme s malinkým předstihem stíhali kontrolu.

Během předstihu dostal přetažený synek,  poprvé za jeho život, amok. Samozřejmě v čekárně a samozřejmě před spoustou lidí. Zkrátka se rozhodl, že v kočárku nebude a že na jeho trápení je jediný lék, a to je objetí maminky. Za vteřinu už ani tam ne. V tom přišlo rozptýlení v podobě sestřičky, která nás zavolala dále.

Naštěstí má moje báječná lékařka skvělou sestřičku. Zabrala její nabídka sledování aut (brm brm) a ptáčků (pápá místo pípí) z okna ovšem za předpokladu, že zůstaly otevřené dveře a syn měl maminku (tata) pod kontrolou.

A mne příští týden čeká, ehm, návštěva gynekologie. Asi vážně poprosím babičku o hlídání. Tam totiž nemají tak hezký výhled. Z okna myslím.

S pomocí těch dvou hodných duší jsem synka znovu oblékla a usadila. Pak jsem rezignovala na plánované pochůzky,  dojela domů a uspala malého.  Nakonec i sebe. Malý spal jako na vodě a moc hezky hřál.

No a plavání? Nedopadlo. Vstávali jsme po lekci. Ale dobře se nám spalo. A malý vstával se svým obvyklým úsměvem.

No dobře, dnešní plán nevyšel, ale zítra… už mám krásný žlutý diář.