Feminismus a kvótování nejsou můj šálek kávy

Bývala jsem premiantka třídy a školy na všech úrovních vzdělávání, uměla jsem vládnout slovem. Proto, kdykoliv šlo o to zařídít a vydiskutovat něco pro třídu či školu, vystrčil kolektiv mne. Vystudovala jsem vědeckou disciplínu, protože jsem byla přesvědčena, že jsem ošklivá, nikdy se nevdám a chci být prospěšná světu. Měla jsem velké kariérní, cestovatelské a politické ambice.

Zároveň jsem toužila po rodině, protože to považuji za svoje poslání. Když jsem šla dělat přijímačky na vysokou, moje maminka se mne zeptala, proč chci mít zároveň děti a já odpověděla, že bych ráda, aby moje děti měly chytrou matku a otevřené oči k poznávání.

Když moje děti přicházely na svět, uvědomila jsem si, že i kdyby se mi v životě podařilo stát se "prezidentkou zeměkoule", nedokážu už nic většího. A stojím si za tím.

Mezitím uběhla řada let a většinu z nich jsem vychovávala své děti a kariéru změnila na takovou, která vyhovovala možnostem se jim co nejvíce věnovat. A věřte, neměnila bych.

Strávila jsem mnoho let sama s dětmi, hodně z nich ve chvíli, kdy už ony byly samostatné a já se mohla věnovat svým plánům i koníčkům. Měla jsem příležitost demonstrovat sobě i okolí, co všechno bez pomoci mužů dokážu. Věřte, není toho málo a byla jsem sama docela ráda.

Dnes ale mohu zodpovědně říci, že není nadto dělit se o radosti i starosti či rozdělit si péči o domácnost. Zvládnu si naštípat dříví, vyskládat ho do dřevníku i nanosit ke kamnům, ale je příjemné tuto činnost přenechat silnějšímu. Můj muž také umí nakoupit, vyžehlit a uvařit, ale milerád to přenechá mně.

Nemohu říci, že  tomu rozumím, ale uznávám právo ženy na volbu, zda chce mít rodinu i zda se chce o své děti starat v takové míře, jak to považuji za správné já. Zároveň ale uznávám, že je spousta mužů stejně dobrými, ne-li lepšími, rodiči a pečovateli o domácnost, než jsou leckteré ženy.

Uznávám, že jsou zaměstnání, kde se ženy uplatní stejně dobře, ne-li lépe, jako většina mužů, jsou však i taková, kam zkrátka nepatří, neboť nemají šanci svou práci zastat stoprocentně.

Ve spoustě situací jde zkrátka o tu vrozenou dispozici, kdy žena je schopna dělat více věcí naráz, na druhou stranu ale, přiznejme si to dámy, žádnou z nich v tu chvíli nejsme schopny dělat tak důkladně jako muži.

Jsem srozuměna s právem ženy rezignovat na svou přirozenou úlohu v životě a uplatnit se v oborech považovaných doposud za mužskou doménu. Ale prosím Vás, nekvótujte to! Nutilo by to nás, nás ostatní, dělat něco jiného než skutečně považujeme za správné.

Uvědomte si prosím, že pak by začalo kvótování na všechno. Kdo je lepším rodičem a zaslouží si tak svěření dětí do péče, jaký poměr mužů a žen smí být v jednu chvíli v hospodách/kavárnách, na fotbale/lekci zumby.

Něco po pana Hausmanna : můj muž má peněz akorát a já nemám postavu modelky. Tak jsme se našli, tak se milujeme a rádi bychom v tom, s ohledem na našeho syna, dál pokračovali.

Promiňte, odcházím uvařit a vypít si společně s manželem náš šálek kávy, jinak nám nechutná.