Den 5 – Nevadí, že je tma, vezmeme si baterku!

Dneska jsem se celý den nezastavila. Spousta práce a změn. Protože jsem se chystala za kamarádkou a počítala jsem, že budu mít plný dům, upekla jsem koláč. Vyběhla jsem tedy až poté, co jsem uložila synka.

Nebudu lhát, cvičení necvičení, strečink nestrečing, zahřívání i jiné protahování, nožičky se rozležely a cítila jsem na nich svaly a úpony, o kterých jsem doposud nevěděla. O důvod víc si jít vyběhnout, i kdybych měla praktikovat indiánskou chůzi (běh a rychlá chůze).

Ráno jsem si zacvičila 5 Tibeťanů –  11 opakováních a Pozdrav Slunci (spíše verzi z Power Jogy a přidávám všechny 3 bojovníky)

Snídaně  - oblíbené zrní (musli z vloček, semínek a ovoce) s kefírem.

Svačina – druhou polovinu cottage se zbytkem tofu a  velikou zeleninovou oblohu. 1/2l vody a kávu.

Oběd -   2 paprikové lusky s rýží a přírodní rajskou omáčkou (nepřislazuji ani nekyselím), voda.

Svačina – kousek koláče, kávu

Večeře – asi to není správné, ale po doběhu jsem vůbec neměla hlad, dala jsem si jen jablko, litr vody s rozpuštěným horčíkem a vitamínem C. Slibuji, polepším se.

Vyběhla jsem po uložení synka, tj asi před 21.h. Manžel na mne nainstaloval speciální běžeckou svítilnu a já vyjela. Říkala jsem si, že i kdyby mi běžet nešlo, prostě ujdu stejný okruh jako předvčírem. Jen abych svaly ujistila, že toto se jim bude odteď dít pravidelně a bez debat. Že se zkátka hýbat hodlám. A světe div se. Nejen, že jsem na trasu vyrazila tma ne-tma, ale i jsem vyběhla. Nebudu zastírat, občas mě chytla křeč, tak jsem rychle šla. Prostě jsem se pořád hýbala. A jakmile ustoupila bolest nebo jsem vydýchala nejhorší zadýchání, zase jsem běžela. Úspěšně jsem tu protáhla krok, tu jen tak vyklusávala. A nemusela jsem se ani trochu přemlouvat k dalšímu kolečku. Ano, přiznávám, byla jsem unavená, těšila jsem se pod sprchu, na kávu s manželem a na gaučíček, ale nebylo to silnější než moje touha překonat se.

V závěru  jsem byla překvapená, že jsem se, na mé poměry výrazně, zlepšila. 5,5km za 47:54 (tempo 8´41“).  Poté jsem si zacvičila Pozdrav Slunci a posilovala.

Vypadá to, že budu muset prodloužit trasu, abych se hýbala více než 40 minut. Jak mi bylo vysvětleno, teprve po 40 minutách tělo spaluje=hubne. A to je, přeci jen, také jeden z mých cílů. Nehledě na to, že už jsem v tom začarovaném kruhu. Běhám, abych hubla a hubnu, aby se mi snadněji a lépe běželo a měla jsem z běhu větší požitek. A co lépe, baví mě to. Jupí!!! Tak v pondělí zkusím prodloužit druhý okruh.

Tak se mějte krásně a držme si palce jedna druhé a každá sama sobě. A hlavně, mějme se rády!