Bože, to je krásnej svět

Tahle část překladu známé písničky mi zní v hlavě poslední dobou. Ráno hned po snídani s Divískem vyrážíme na průzkumné výpravy po okolí a odpoledne k rybníku. Každá maličkost mu totiž stojí za zastavení, prohlídku, komentář.

Vzpomínám, jak jsem  já, zhruba tříletá, na babiččinu otázku : „A kudy se, Dášenko, dneska vydáme, cestou, nebo cestou necestou?“ odpovídala „čeci cestou necestou, babí“. Byla to taková naše hra, kdy jsme sledovaly lidi i zvířátka, kytičky i broučky a sbíraly šišky a kamínky.

A tak se synkem každý den těsně po snídani vyrážíme. Někdy cestou, jindy cestou necestou. Sluníčko, zatím jen nesměle, hřeje, ptáčci neuvěřitelně krásně zpívají, kytky omamně voní. Nad námi se blýskají letadla a náš malý Bystrozraký je vždy spolehlivě objeví ještě dříve, než já jsem schopna je slyšet. Balóny tančí po obloze, lidé v nich nám mávají a synek přítomnost balónů komentuje radostnými výkřiky „gól, gól“ (vše kulaté=balón=gól). A já, jako bych slyšela pana Svěráka, jak odpovídá „ale my Vám chceme klesat“.

Svět jako by se našemu dvouletému Pionýrovi chtěl předvést v těch nejkrásnějších barvách. Kamínky  na cestě se kulatí a třpytí a svou hladkostí a barvami lákají k osahávání a ochutnání. Mrňous si s nimi plní kapsičky a stačí chvíle nepozornosti a má je v pusince. Pejsci sousedů se tulí k plotům a očuchávají ručičku Malého Poutníčka, mňau dámy pospávají anebo se jen líně a mírně provokativně protahují na vyhřátých místech mimo dosah malého Horlivce. Slepičky a kohoutci od sousedů si načechrávají peříčka, kachny předvedou své tanečky a oblažují nás svým ga-ga. Rybky v sousedově rybníčku vystrkují své červené šupiny, žáby vylézají z pod kamene. Mladíček se nalepí na plot pastviny, kde se obvykle pasou ovečky a jejich „mimi bééé“. Ani dneska tu nejsou? (Kdo by mu dokázal kazit náladu úvahou, že už asi skončili v mrazáku či na talířích). Krávy na protější louce ladí své bůůůů a odhání neodbytná telátka, která ne a ne pochopit, že už je čas, aby si pochutnávala na trávě (to je ta otava z říkadla, víš?) a nešťouchala do maminek zespoda. Motýlci předvádí svou baletní akrobacii a přenádhernou paletu barev a odstínů, tu a tam přitom smočí sosáčky v té či oné kytičkové šťávě. Mouchy a další hmyz nejspíše celou noc leštily a do příjemného virblu ladily svá křidélky a krovky. Pavouci vytvoří extra kraječky ve svých, duhovými kapkami ozdobených, pavučinkách. To vše, aby okouzlily malého Objevitele. Ostružiny a maliny podél cesty sladce voní a samy se podbízí do malé ručky k ochutnání. Všechno voní létem. Jen pavoučci, plachtící na heboučkých létajících pavučinkách připomínají, že je vlastně léto babí.

K naplnění rituálu musíme cestou na hřiště, kde na malého pracanta na písku čeká zapomenutý nakladač. Je třeba do něj nasypat krapet písku a povozit ho, aby mu nezrezla kolečka. Ale to už nás čeká přejít silnici a pokračování dobrodružství.

Nedávno na nás na přivítanou na nedalekém políčku blýsklo zrcátko traktoru. V tu chvíli byl můj malý Nebojsa u vytržení. Napůl v transu se postavil na kraj pole, vtlačil mi kudrnatou hlavičku mezi kolena a ohromeně opakoval brrrm brrrm brrrm. Jeho momentální hrdina je červený Traktor Tom. Tenhle krasavec byl žluto zelený, obrovský, krásně hučel a ladně se otáčel. Doopravdy oral, představte si to! Jeho otky se zakusovaly do vyprahlé hlíny jako nůž do perníku, aby tvořily pravidelné brázdy. Všude se rozvoněla vlhká hlína. S každou další otočkou se k nám blížil a můj synáček jen ohromeně zíral. Ač byl traktor ohromný, jeho otočky byly ladné, skoro taneční. To už náš Malý Princ seděl na bobečku, jednou ručičkou mě zamyšleně hladil po noze a druhou vískal zrzavý kožich našeho zrzavého retrívra Sama. Ten se po prvních vteřinách našeho dobrodružství resignovaně položil svému malému páníčkovi k nožkám, jako by říkal „no jo no, to je jasný, že tohle bude na dlouho, tak aspoň, že jste si vybrali místo ve stínu“. A hluk nehluk, spokojeně usnul.

Po té podívané nás obvykle čeká už „jen“ juknout na schované slepičky u jedněch sousedů, zkontrolovat úrodu dýní a indické běžce u druhých, králíčky u třetích a to už bývá čas obrátit se k domovu.

U toho se jen tak ledabyle učíme zdravit, prosit, děkovat, rozhlížet se přes silnici, respektovat cizí pejsky a nechytat kočičky, pojmenovávat zvířátka, kytičky i barvičky, připomínáme říkadla, zpíváme písničky.

Boty plné kamínků, tepláky a tričko od písku a vody z louží či vyprahlého obecního rybníčka necháme na prahu. Však oni je nějací hodní skřítci vyklepou a hodí do pračky. Zpravidla to umytí rukou nespraví, a tak do rychle sprchy, něco malého k obědu a šup do pelíšku.

Odpoledne nás totiž čeká výprava k rybníku. Musíme zkontrolovat fešáky v bažantnici, veverky na stromech, na hladině se vyhřívající nově nasazené ryby, nakrmit letošní kačenky a labutě a nové přistěhovalce, nutrie. Ty navíc budou mít další miminka. A suprově plavou a potápí se.

Přitom samozřejmě zamáváme každému balónu a letadlu, to se zkrátka patří.

No řekněte, není to prostě úžasnej svět?

https://www.youtube.com/watch?v=oGmRKWJdwBc