Zoufalství, strach, vztek, zloba, snaha přehrát svou odpovědnost na jiného. Zoufalí lidé konají zoufalé činy... Nicméně, kdo v tomto případě nese odpovědnost? Rodič? Média? Islám? IS? Bezzubá jurisdikce?Benevolentní opatření?
Zůstala jsem perplex, když jsem si přečetla přiložený článek. Matka povolává k odpovědnosti stát a žádá finanční odškodnění za to, že se její syn sebral a prošel pasovou kontrolou na letišti a využil prázdninové destinace (slova obhajoby) Turecka jako přestupní stanice pro svou cestu do Sýrie.
Matka je, dle článku, praktikující katolička, nicméně v článku se nepíše, jaké je rodina národnosti. V článku se také nepíše, zda jde o Francouze rodilé či naturalizované, zda je matka křesťankou odjakživa či konvertovala a zda její víru sdílel i její syn. Už vůbec se zde nepíše, jak se stal džihádistou. Nicméně, to není důležité.
Shůry nám byl rozum dán, s ním nám byly poskytnuty svobody a život nám poskytuje hromadu situací, v nichž, chceme-li mít uchovány naše svobody, musíme podstupovat určitý risk. A jedním obrovským rizikem v životě je, zda z našich dětí vychováme rovné, rozumně uvažující a správně se chovající lidi.
Ale povolávat k odpovědnosti stát? To už je na mne příliš silná káva.
Zdůrazňuji, že – dle článku- byla ve Francii zřízena linka, na kterou mohou lidé telefonovat, pakliže mají podezření, že se jejich bližní zradikalizoval a chystá se odjet do Sýrie či Iráku. Matka o plánech svého syna věděla několik dní před odjezdem a oznámila jeho skutek až 24h poté...
P.S. Nejde mi podněcování xenofobních ani antimuslimských nálad. Opravdu neznáme ani národnost ani zázemí mladého džíhádisty. Chci jen upozornit na to, jak otevřené a zároveň bezzubé jsou současné zákony a jak snadné je přehodit vlastní odpovědnost na někoho jiného, na vyšší instanci.
