Lidé, kteří chtějí prožít život podle svých představ, chtějí vědět, co vlastně mají dělat, aby se jím to podařilo. Vědí, že všechno není jenom o štěstí a pozitivních náhodách.
A jsou tyto náhody opravdu náhodné? Možná ne. Ale určitě jsou tady další faktory, které způsobí, že se člověk stane tzv. šťastlivcem. Jedními z těchto faktorů jsou rysy osobnosti. I když jsou v našem životě něčím stálým, neznamená to, že když požadované rysy nemáme nebo je máme nevýrazné, dostáváme se na nulovou pozici. To, že požadovanou vlastnost máme nebo nemáme, není až tak rozhodující. Například jedním ze základních znaků osobnosti je, jestli jsme extroverty nebo introverty. Extrovert je otevřen vnějšímu světu, čerpá energii ze vztahů s jinými lidmi a hledá s nimi kontakt. Introvert je člověk, který je zaměřen na svět vnitřní, na vlastní myšlenky, na vlastní emoce a jen v určitém rozmezí se zajímá o vnější svět. Dobře by bylo, kdyby člověk, jehož profese je zaměřená na časté kontakty s lidmi, na předávání informací a vědomostí těmto lidem nebo na veřejná vystoupení, byl extrovertem. Kontakt s lidmi ho vlastně živí. Introvert kontakt s lidmi ve velké míře nepotřebuje a většinou se snaží unikat aktivitám, které jsou svázané s lidmi. Pro veřejná vystoupení se introverti zdají být naprosto nevhodní a pro ně samotné je něco takového zcela nekonfortní. A přesto je možné, aby i takovýto člověk pracoval s lidmi. V jeho osobnosti se nezmění nic. Zůstane introvertem. Samozřejmě, kdyby byl extrovertem, bylo by to pro něho snadnější. Měl by mnohem méně strachu, mnohem méně trémy a na to, že práce s lidmi a veřejné vystoupení jsou něčím fascinujícím, by přišel rychleji. Jako extrovert by potřeboval vložit méně energie, ale i introvert může dosáhnout toho, co chce. Potřebuje jenom pilně pracovat a nabývat zkušenosti. Přesně tak je to s každou jinou vlastností. Těm, kteří mají v daném kontextu požadovanou vlastnost, je o něco lépe oproti těm druhým, kteří ji právě v tomto kontextu nemají. Jedni i druzí, když budou na sobě pracovat, dosáhnou cíl. Je prokázáno, že pro šťastlivce jsou příznačné vlastnosti a chování extroverta. Neznamená to však, že šťastlivce najdeme vždy jen mezi extroverty. I introvert, který se chová jako extrovert, dosahuje stejné efekty jako oni. To všechno znamená, že jestli jsou takové znaky osobnosti, které způsobí, že máme větší šance, abychom se stali šťastlivci a my je právě nemáme nebo jen na nějakém malém stupni, můžeme se naučit postupovat tak, jako bychom je měli. Logicky vzato, můžeme se naučit být šťastlivcem. A to je na tom právě to úžasné!
