Cestovat se dá různými způsoby, já zvolila a vyzkoušela si, jaké to je v takzvaném "Bydlíku". Je to obytný vůz, který nabízí spoustu možností a komfortu. Na své cestě fotím to, co mne zrovna cvrkne do "nosu".
Okna jsou zaprášená a zůstaly na skle jen tečky od vody a ty vytváří zvláštní atmosféru. No nevadí, nějak si s tím poradím, říkám si. Pod zrcátkem se houpe něco jako moucha, ale jsem hned opravena, že je to ovád, proč zrovna tento hmyz? Nemá moc příležitostí aby ho měl někdo rád tak ho zde mám, říká řidič a majitel auta. No taky to může být čmelák, říkám si, ale proč zrovna zmiňuji tento talisman? Je to prosté, když fotím tak, se na fotkách prostě objevuje. jednou je na střeše domu, jindy se houpe v rohu fotografie, je to tím, že naše cesty jsou děravé, jako staré podrážky a on se mi tam prostě motá a zaclání. Tak mu zde dávám prostor proč ne, vždyť je součástí mého výletu přeci. No a jste zvědaví, kdo je ten neznámý? To je takový trpělivý společník, takzvaná "paní Kolombová". Přeji vám hezkou podívanou...
Okno je místy už tak špinavé, že potřebuje umýt. Dojíždíme na Benzinovou pumpu, kde se moje múza rozplývá s prvním tahem štětky na skle. Nemohu přeci chtít, aby sklo bylo špinavé, to bych tu cestu pěkně znepříjemnila a tak končí jedno mé špinavé dobrodružství s fotoaparátem na krku a v " Bydlíku".Mimochodem na konci cesty jsme se shodli, že to bude čměl.. (čmelák) to po mě ...:) tak moc děkuji za skvělý výlet a vám za vaše zastavení.... :)
