Smrt jako mediální událost
Internetová média toho byla plná, aspoň těch pár, jež denně sleduju. Jen málokteré z nich se spokojilo s pouhým jedním článkem. Úvahy o příčinách, dotazování psychologů a dalších znalců lidské duše, zamýšlení čtenářů, zpovídání sousedů.
Je 30. dubna, časomíra na mém počítači ukazuje 22 hodin a 46 minut, pilotní články internetových novin píšou o zvažování kladů a záporů našeho členství v EU, o závažném poklesu účinnosti antibiotik, o soudním procesu s nechvalně známým nezodpovědným řidičem a o dalších záležitostech dneška.
Zpěvačka zemřela včera. Včera, ne dnes.
Před pár lety jsem byla na pohřbu jedné přítelkyně. Dožila se mnohem vyššího věku než paní Bartošová, ale na rozdíl od ní mě opravdu zajímala, měla jsem ji ráda a byla spojena s určitými zásadními okamžiky mého života.
Při smutečních obřadech se necítím dobře, a už vůbec ne při těch, které probíhají v krematoriích. Do Společnosti přátel žehu bych z důvodů, které koneckonců mohou být každému jinému ukradené, nikdy nevstoupila. Na rozloučení s Evou, jak se ta dáma jmenovala, jsem šla víceméně z povinnosti. Ze slušnosti. Bylo pro mě strašné, ale ještě horší okamžiky mi přichystala chvíle, kdy jsme vyšli z budovy krematoria.
Bylo krásné, slunečné počasí, jaro v plném proudu, tak jako dnes. Eva nebyla, ale všechno ostatní bylo stejné jako den, týden nebo rok předtím. Tramvaje jezdily, puberťáci se v nich pusinkovali, na ulici voněly květy stromů a z restaurací dobré jídlo.
Vyšla jsem z té budovy a první, co mě napadlo, bylo právě toto: všechno je stejné, nic se nezměnilo, jenom Eva už není. Ti lidé, co spěchají tamhle na té ulici, ji neznali. Nechybí jim, nemůže jim chybět. Co bude, až jednou nebudeš ty? Ani kvůli tobě se svět nepřestane točit, slunce nepřestane svítit, kytky nepřestanou růst a opilci budou dál zvracet na chodník, jako by se nic nestalo.
A co se divíš? Vždyť denně zemře nespočet lidí, které zase neznáš ty a nijak ti nechybějí; ty nevíš, že zemřeli – nevíš ani, že vůbec žili. Jdeš dál, tamhle na rohu si koupíš zmrzlinu, zapadneš tamhle do té kavárny, koupíš si tohle tričko. Všechno to děláš jakoby mimochodem, automaticky, a přitom kolem tebe s docela velkou pravděpodobností prošel někdo, komu – na rozdíl od tebe – není jedno, že nějaký jiný člověk zemřel, někdo, pro koho byl ten člověk, kterého jsi ty vůbec neznala, důležitější než všechno ostatní na světě.
Takhle a podobně jsem mudrovala ještě chvíli, než mě kamarádi zatáhli do jedné z těch restaurací vonících dobrým jídlem.
Chvíli se mluvilo o Evě, o tom, jak byla vždy veselá, optimistická a rázná, ale potom se řeč stočila k jiným věcem – k placení účtů, k dětem, k běžným starostem. Myslím, že jsme tu změnu tématu všichni uvítali, oddechli jsme si. Člověk nechce myslet na smrt, nechce si připomínat, že i on... jednou... prostě ne.
Je to už několik let, co Eva zemřela, a často si na ni vzpomeneme. Na to, co říkala, co by ona udělala v té či oné situaci; a skuhráme, jaká je to škoda, že tu teď není, aby „to nějak rozčísla“, protože přesně to ona uměla přímo dokonale. Přesto si občas vyčítám, že na ni nemyslím dost často a že její smrt změnila můj život mnohem, mnohem méně, než „by se slušelo“. Věřím totiž, že člověk žije ve vzpomínkách druhých, že nepřestává žít, dokud na něj někdo vzpomíná.
Je 23 hodin a 13 minut, smrt Ivety Bartošové je věc včerejška, za chvíli už předvčerejška. Smrt Ivety Bartošové, zpěvačky, jejíž repertoár a hudební styl mi nic neříkal, absolutně mě nezajímal. Přesto mě to rychlé mediální utichnutí z nějaké záhadné příčiny, které sama moc nerozumím, mrzí; ba přímo rozčiluje.
Jistě, zemřou i jiní, jiní, kteří nejsou slavní ani v tom našem nepříliš velkém českém rybníčku, a o jejich smrti se nepíše vůbec. Vůbec nikde a vůbec nikdy. Ale přesto si musím znovu, tak jako před pár lety, když z restaurací voněla ta dobrá jídla, položit otázku: je smrt, ať už číkoli, opravdu jen událostí dneška?
Rozumějte mi: já nevolám po tom, abychom neustále všichni plakali za „svými zemřelými“, aby svět až do skonání ustavičně tonul v slzách; jen se nějak nedovedu smířit s tím, že smrt není nic víc než událost, mediální událost. Neumíme jí zabránit, neumíme ji potlačit ani zrušit, ale když nic jiného, tak aspoň jeden den nepředstírejme nebo si nenamlouvejme, že je tím nejdůležitějším, co se dnes stalo, když víme (nebo přinejmenším tušíme), že zítra už pro nás nebude mít větší hodnotu než včerejší noviny.
Je 23 hodin a 29 minut, smrt známé zpěvačky bude zakrátko věcí předvčerejška. Paní Ivetě přeju klidný pobyt na „druhém břehu“ a sobě pilnější vzpomínání na ty, které jsem měla ráda a kteří už se mnou nejsou; všem ostatním klidnou noc, tuto i ty další.
Helena Čížková
Co víš o svém sousedovi?
Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.
Helena Čížková
Transka... aneb Jak si připadat jako ufon
Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...
Helena Čížková
Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...
Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.
Helena Čížková
Pořiďte si trendového Downa
Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu XI.
Aneb všichni Češi jsou tlustí, smrdutí, závistiví, xenofobní a tak nějak celkově úděsní; až na mě, samozřejmě.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Ani vás nepustí do haly. Podvodů při prodeji lístků na MS v hokeji přibývá
Organizátoři i policie varují: Kupovat vstupenky na mistrovství světa v hokeji od někoho jiného než...
Katar plánuje vyhoštění lídrů Hamásu, ale není kam. Jordánsko je zpět nechce
Premium Katar je místo, kde si lídři teroristické organizace Hamás léta užívali pětihvězdičkového luxusu....
Za bydlení politiků platíme tisíce, vládní byty a vily mnozí z nich nevyužívají
Premium Stát jen za tento rok zaplatí za bydlení v Praze mimopražského ministra školství Mikuláše Beka...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
Prodej bytového domu, 217 m2, Jáchymov
Fibichova, Jáchymov, okres Karlovy Vary
3 290 000 Kč
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1744x
Více na Jazyková inkvizice