Odborník do domu, hůl do ruky?

Co uděláte, když v poslední minutě odvrátíte výbuch plynového kotle? My jsme sedli k internetu a vyhledali jedno z oněch obávaných individuí, před nimiž nás ti, co to s námi myslí dobře, mnohokrát varovali. Ano, odborníka. Přijel ještě téhož dne, obhlédl situaci a doporučil ten ďáblův vynález vyměnit.

Když jsme si mezi řečí posteskli, že se za necelý rok máme stěhovat (bez kotle, pochopitelně), nabídl nám velkorysou slevu. Za pár dní nový kotel přivezl a nainstaloval. Během jednoho dne bylo hotovo, včetně dokonalého úklidu a odvozu toho starého krámu.

Přátelé a známí nám řekli, že jsme troubové. Volat odborníka? Nerozum! Určitě to udělal špatně. Určitě nás okradl. A i kdyby nás nějakým zázrakem neokradl, mohli jsme to zařídit levněji.

Někde jsem se dočetla, že se u nás prodává mnohem více domácích barev na vlasy než v okolních zemích. Asi proto, že svěřit se do rukou kadeřníkovi je vrchol neprozřetelnosti. A skutečně – znám lidi, co se kadeřnictví vyhýbají velkým obloukem. Ze zásady. Neexistuje totiž kadeřník, který by uměl stříhat, barvit a ondulovat.

A znám lidi, co zásadně nechodí do pohostinských zařízení, protože všichni hostinští podávají předražené blafy.

Znám lidi, co si zásadně nezvou do domu elektrikáře, instalatéry ani zedníky, protože řemeslníci jsou nespolehlivá nemehla.

Znám lidi, co nechodí na trhy, kde se prodává zelenina od lokálních pěstitelů, protože není možné, aby ta rajčata ve skutečnosti nepocházela ze supermarketu.

Znám lidi, co by nikdy nejeli taxíkem, protože všichni taxikáři jsou zloději.

A věřte, znám i lidi, co zásadně nechodí do divadla nebo na koncerty, protože nehodlají podporovat již tak dost zazobané herce, režiséry a muzikanty.

(A aby to nebylo tak jednoduché, znám i taxikáře, co nechodí do divadla, protože... a lidi od divadla, co si nezvou domů elektrikáře, protože... a kadeřníky, co nejezdí taxíkem, protože...)

Školní docházka je povinná – ach, taková mrzutost. Jinak bych jistě znala lidi, co ze zásady neposílají děti do školy, protože všechny učitelky jsou příšerné.

Zato jsem znala svého tatínka, jenž jaktěživ nepřipustil, aby do domu vstoupil kominík, a ještě před pár lety, po dvou operacích páteře a s těžkou artritidou, která mu takřka znemožňovala pohyb, lezl po střeše sám. Loni nakonec muž v černém přijít musel, protože dům málem vyhořel právě kvůli tomu, že komín čtyřicet let žádného jeho kolegu neviděl.

A znám i jednoho příbuzného, který spadl ze žebříku a ošklivě si pohmoždil žebra, když se pokoušel zneškodnit sršní hnízdo ve štítu třípodlažní chalupy, pevně rozhodnut nepovolat na jeho likvidaci odbornou firmu.

Dále mě zkušenost poučila, že je-li potřeba pořídit pro podnik nový databázový systém, zadá se ta práce kamarádovi sekretářky, potom kamarádce ředitele, potom synovci paní účetní, až se postupně vyzkoušejí všichni, kdo ji jsou ochotni vykonat nejlépe jen pro naše krásné oči nebo přinejhorším za pár drobných. Výsledný mazec nakonec hasí IT firma nebo živnostník, tedy přesně ti, jimž jsme se chtěli stůj co stůj vyhnout, protože drze požadují za práci peníze.

A jakých poučení se nám tedy dostalo ohledně naší „plynové situace“?

Varianta 1, svépomocná: Prostudovat si nabídku kotlů a koupit jej přímo z velkoobchodu, či ještě lépe od výrobce, vůbec nejlépe ze zahraničí; dojet si pro něj a sami ho nainstalovat. Ostatně instalaci kotle zvládne každý jouda. S učňákem. Tak co by to nezvládl můj manžel. S vysokoškolským diplomem. Z fildy.

Varianta 2, všeumělská: Poptat se po nějakém Frantovi Všeumělovi, který by tohle všechno provedl za nás; za práci bychom ušetřili nejmíň polovinu a Franta by si na rozdíl od toho lumpa plynaře nepřipočetl přirážku k samotnému kotli.

Oba návrhy jsme zdvořile zamítli. Kotlům nerozumíme, plynu se bojíme, trvalo by to věčnost, během níž bychom se nemohli věnovat tomu, co opravdu umíme a co nás živí, mrzli bychom mnohem déle, přišli bychom o nervy a nadělali bychom bordel. A Franta? Nedá nám revizní razítko a za nic neručí.

Marnost nad marnost, pro okolí jsme zůstali nepraktickými bohémy, marnotratníky, popř. úplnými pitomci.

Ale ono už se to o nás ví dlouho. V průběhu let jsme si totiž také dali vymalovat byt, renovovat parkety, opravit auto, vyměnit průtokový ohřívač vody, sestavit kuchyňskou linku, opravit prasklý vodovodní odpad – na to jsme dokonce volali pohotovostní službu, která si účtuje příplatek za okamžitý zásah. Jo, a ještě ke všemu si dáváme umývat okna.

Ale když já si nemůžu pomoct. Při veškeré nepraktičnosti a bohémství mi totiž přijde statisticky téměř vyloučeno, že jedině já dělám svou práci, jak nejlépe umím, zatímco svět kolem je plný neschopných a vydřidušských podvodníků a flákačů.