Jak to vidí Islámský stát

Mám sklony k ironii, sarkastickým zkratkám, stylizovaným projevům. Ale v mém dnešním textu, který přináší úryvky z chystané knihy o Islámském státu, nic z toho nehledejte, není na to čas, prostor ani nálada.

Na začátku všeho stojí jistý pan Todenhöfer. Německý politik, právník a žurnalista. Křestním jménem Jürgen. Tenhle člověk není žádné ořezávátko, žádný jelimánek. Sice mám k některým jeho – na můj vkus obecně příliš vstřícným – postojům k islámskému světu (a místy i islámskému extremismu) vážné výhrady, ale přesto musím obdivovat jeho vzdělanost, žurnalistickou profesionalitu a obdivuhodný, stručný a ryze informativní jazykový styl. A především musím (i když s nevelkým nadšením) uznat, že nejde o žádného sluníčkáře.

Sluníčkáři totiž zpravidla sedí u compu a nad šálkem kávy (nebo spíš bylinkového čaje) koncipují moudra konvenující tzv. neziskovým organizacím. Nepodnikají výlety do „srdce apokalypsy“ a nesnaží se tam hledat objektivní pravdu – třeba i takovou, která může kolidovat s jejich dosavadními představami – představami v jádru hodných, smířlivých lidí. Pan Todenhöfer tak ovšem učinil již mnohokrát, naposledy svou cestou do Islámského státu.

Je možná příznačné, že na něho mají pifku obě strany jednoho z dnešních sociálních konfliktů: jak sluníčkáři a jejich islamističtí „chráněnci“, tak i principiální xenofobové a náckové.

Ale konec omáčky, chci teď dát prostor několika krátkým pasážím z nejnovější knihy tohoto autora, konkrétně úryvkům několika rozhovorů, jež vedl s jedním z poměrně vlivných představitelů IS, jenž je ovšem „čistokrevný“ Němec, nikoli potomek arabských či tureckých přistěhovalců (otázky sázím modrou kurzívou, odpovědi běžným písmem; místa, která si podle mého subjektivního názoru zaslouží zvláštní pozornost, uvádím písmem tučným):

Znamená to, že když se 80 milionů íránských, iráckých a syrských ší’itů nebude kát a nepřestoupí dobrovolně k sunnitům, tak je všechny zabijete?

Správně, určitě je zabijeme.

80 milionů lidí?

Když to bude nutné (smích)...

...

Druhá otázka se týká našeho posledního rozhovoru. Tehdy jste řekl, že ší’ité mají možnost přestoupit k sunně. A že když to neudělají, tak je zabijete. Co se stane s křesťany, kteří nechtějí platit džizju?

To samé.

Taky je zabijete?

Ano.

...

I z křesťanů (děláte otroky)?

U křesťanů se to má tak, že mají možnost platit džizju a přijmout islám, nebo je zkrátka zabijeme. A jejich ženy pak zotročíme.

...

Znamená to, že jednoho dne chcete dobýt Evropu?

Ne, ne, my Evropu jednoho dne dobudeme! Ne že chceme, my to uskutečníme, tím jsme si jistí.

Jakou roli hrají v „Islámském státě“ jednotlivá náboženství? Jaká práva mají křesťané a židé?

Židé a křesťané … mají možnost platit v Islámském státě džizju, daň z hlavy neboli daň za ochranu. A když ji budou platit, samozřejmě budeme chránit je i jejich náboženství. Můžou praktikovat celé svoje náboženství. Pochopitelně pro něj nemůžou agitovat. Ale faktem je, že mají ochranu a můžou v klidu žít. Když ne, tak je všechny zabijeme.

...

A když ší’ité v Iráku a Íránu, a je jich na světě 150 milionů, odmítnou konvertovat, znamená to, že je zabijete?

Ano, přesně tak...

150 milionů?

150 milionů, 200 milionů, 500 milionů. Číslo je nám fuk.

...

To jsou ale velice tvrdé výroky, co tu pronášíte.

To, co pronáším, nejsou žádné výroky, nýbrž rozsudek islámu, který nad těmito lidmi bude vynesen, a to rozsudek za odpadlictví. Každý odpadlík bude usmrcen.

*** *** ***

Ke knize pana Todenhöfera jsem se dostala pouhou náhodou. Její česká verze vyjde koncem tohoto nebo začátkem následujícího roku (to spíše) v nakladatelství Ikar. S největší pravděpodobností pod lapidárním názvem Islámský stát nebo 10 dní v Islámském státě (to ještě není rozhodnuto).

Můj soukromý podotek: nedejte se otrávit první kapitolou, která opravdu vyznívá "sluníčkářsky". Věnujte pozornost věcným rozhovorům, popisům situací z autorova putování po Islámském státu – a zejména pak odvážnému počinu v podobě závěrečného dopisu, jejž pan Todenhöfer na základě svých osobních poznatků píše samotnému chalífovi.