Dopisy z Gottlandu V.
*** *** ***
Milý Mariuszi,
mám kamaráda, který pochází z Bulharska. Skoro dvacet let, bezmála půlku svého dosavadního života, žije v Čechách. Často se ho ptají, zda se cítí být více Bulharem, nebo Čechem, případně, zda se už necítí být Čechem úplně. Už si na to celkem zvykl, ale dodnes nad tím nepřestal kroutit hlavou: „Jak se můžu cítit jako Čech, když Čech nejsem? Máma byla Bulharka, táta byl Bulhar, babičky a dědečkové jakbysmet, a já se mám cítit jako Čech? No chápeš to?“
Chápu.
V půlce devadesátých let jsem nějakým nedopatřením pracovala v jedné celostátní sportovní organizaci. V oddělení, kam si lidi chodí „vyřizovat papíry“. I stalo se, že mi do kanceláře nakráčel pán mladšího důchodového věku a místo pozdravu (česky) preventivně zahartusil: „Já jsem Němec, víte, slečno? Nic na mě nezkoušejte, já si ten váš českej šlendrián líbit nenechám! Já žiju víc jak třicet let v Německu, jsem Němec! A tohleto tady,“ máchl rukou, „to je Ukrajina. Jo, Ukrajina!“
A mimoděk tím perfektně vystihl obě hlavní příčiny jevu, jemuž se můj bulharský kamarád tak podivuje. Ta první souvisí se skutečností, že nejeden z mých krajanů by dal nevím co za to, aby se mu podařilo „odčeštit se“. Neboť, jak již tušíme, leckterý našinec vnímá své češství jako cosi inferiorního. Ale pozor – zároveň ví, že by na tom mohl být ještě hůř. To kdyby se byl narodil jako Ukrajinec, Gruzínec nebo třeba právě Bulhar. A v tom tkví ta druhá příčina.
Počátkem devadesátých let jsem – v jiném zaměstnání – měla kolegyni. A ta zase měla dceru v mém věku, tou dobou tedy asi dvacetiletou, která se přibližně půl roku předtím, než jsme se poznaly, vrátila z USA, kde pracovala jako au-pair. Její matka mi vykládala, jaké krušné chvíle tam juniorka zpočátku zažila.
Ne, nikdo tam na ni nebyl zlý, právě naopak. Hostitelská rodina ji přijala velice vlídně. Hned první den ji provedli po domě a vysvětlovali jí, kde co najde a k čemu se to používá, tedy např. co je to televize, telefon, sprcha nebo vodovodní kohoutek, k čemu slouží splachovací záchod, toaletní papír nebo vypínač elektrického osvětlení. Ještě než stihli obhlídku domu dokončit, dívka se rozplakala. Znejistělí hostitelé se domýšleli, že je těch novot na ni asi moc najednou, i jali se ji utěšovat, že to nic, že si na všechno brzy zvykne, jako by ty věci znala odjakživa. A vzápětí strnuli úžasem, když jim mezi vzlyky ozřejmila, že je odjakživa zná, a právě proto že pláče. A že se jí ta prohlídka „nejnovějších vymožeností techniky“ dotkla, že je jí líto, že ji mají za takovou chudinku necivilizovanou.
Ano, i ona se setkala se „syndromem německého zelináře“, až na to, že měl tvář amerického úředníka a právničky. Domů se vrátila s pocitem studu, že pochází ze země, o níž v té lepší cizině panuje přesvědčení, že si její občané svítí loučemi a tělesnou potřebu chodí vykonávat do lopuší.
Stydí-li se Čech za své češství, nezřídka bývá na vině utkvělý pocit, že žije jaksi „na samotné výspě civilizace“. A země jako Rumunsko, Ukrajina či Uzbekistán pak logicky leží až kdesi daleko, předaleko za ní, takže jejich obyvatelé jsou samozřejmě ještě větší chudáci.
Soucítíme s nimi. Ohrnujeme nad nimi nos. A očekáváme od nich projevy vděčnosti. Za to, že jim umožňujeme uklízet záchody, doplňovat zboží v supermarketech a vykonávat pomocné stavební práce. A shledáme-li na nově postaveném domě nějakou závadu, řekneme: „No jo, co chceš, když to stavěly Úkáčka.“ (A svým způsobem máme pravdu. Fakt. No pověz – jak asi může vypadat vodovodní potrubí instalované doktorem filosofie nebo okenní izolace zhotovená učitelem zpěvu.)
Poníženi německým zelinářem se vyvyšujeme nad rumunského inženýra a cizinců z „těch horších“ zemí se ptáme, jestli se cítí být Čechy. A žasneme, že leckterý Ukrajinec má svou rodnou zemi rád a že může existovat i takový přírodní úkaz jako třeba kazašský vlastenec.
Kdyby k nám můj kamarád přibyl z Francie či Dánska, otázku, jestli se už cítí být Čechem, by patrně hned tak nedostal. Ale coby chasník přiharcovavší z Bulharska může být přece rád, že se dostal „na Západ“, pročež se očekává, že hledí, jak se co nejdříve odbulharštit; a ptát se, jestli už se mu to povedlo, je tudíž víc než namístě. V našich očích pro něj Česko nutně musí být tím, čím je pro nás Německo či Amerika. Zemí zaslíbenou. Zemí, kde se konečně naučí čistit si zuby dvakrát denně, neplivat na chodník, jíst příborem a neříhat u stolu.
Dopisy z Gottlandu I. Dopisy z Gottlandu II. Dopisy z Gottlandu III. Dopisy z Gottlandu IV.
Helena Čížková
Co víš o svém sousedovi?
Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.
Helena Čížková
Transka... aneb Jak si připadat jako ufon
Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...
Helena Čížková
Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...
Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.
Helena Čížková
Pořiďte si trendového Downa
Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu XI.
Aneb všichni Češi jsou tlustí, smrdutí, závistiví, xenofobní a tak nějak celkově úděsní; až na mě, samozřejmě.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě čepovala pivo
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...
Na čarodějnice padaly teplotní rekordy. Ve Žďáře od vatry vzplála tráva
V poslední den měsíce dubna se na řadě míst koná tradiční pálení čarodějnic. Středočeský kraj však...
Češi chtěli odříznout proruského Ukrajince, zastání našel na Slovensku
Proruský ukrajinský politik a podnikatel Arťom Marčevskij, kterého česká vláda minulý měsíc...
Měli „rozjasnit každodenní život v boji“. Pávi vyvolali smršť nadávek na Putina
Vedení zoologické zahrady v ruském Lipecku dostalo podivný nápad se taky nějakým způsobem zapojit...
Nabízím ke koupi velice hezký světlý byt, v DV 2+kk a plochou 47.3m2 s terasou a parkovacím stáním
Komenského, Horoměřice, okres Praha-západ
4 995 000 Kč
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1744x
Více na Jazyková inkvizice