Nemáte? V tom případě přijmu též dům nebo pozemek. A jestli i to je na vás moc, tak aspoň poukázku na knihy podle vlastního výběru. Mého! Nikoli vašeho. Za tisícovku. Pořád hanebně neskromná? No dobře, beru i za pět set.
Ale už mě prokristapána přestaňte vytáčet všemi těmi romantickými noclehy v luxusních hotelích, hořko- i mléčnočokoládovými masážemi ve vanách z Mali, Bali nebo třeba i za přítomnosti bohyně Kálí, jakož i šperky z říčních, mořských, rybničních, studničních, bahenních a bůhvíjakých dalších perel a podobných tretek.
A varuju vás! Taktéž i ledniček, televizorů, chytrých i úplně slaboduchých telefonů, křovinořezů a pozlacených pečících plechů si můžete nastrkat za klobouk, co se vám jich tam jen vejde.
Cože? Že mi to už brzy vynahradíte? Že propříště chystáte lyžařský zájezd? Nebo snad dovolenou s výukou potápění? Hele, takže vám nestačí ubohého výherce naštvat, vy ho musíte ještě stůj co stůj zmrzačit?
O. K., tak proč ty okliky? Co takhle nabídnout půlhodinku ve španělské botě, dvouhodinovku natahování na skřipec nebo půldenní lámání v kole, hm?
Jakže? Že Spojeným mučírnám bez r. o. se taková promoakce nevyplatí? Inu, vaše věc.
V tom případě na to vemte jed. Otrušík, blín, bolehlav... to už je na vás. Prostě něco osvědčeného. Ach, abychom to nezamluvili. Na co? Inu, na to, že dokud se neumoudříte, tak se těch vašich soutěží o ceny zúčastňovat nebudu. A nebudu. A just ne.
Ledaže byste si vzali poučení z moudrých, bezmála již stoletých slov Josefa Váchala, jenž ve svém Krvavém románu dí:
Ty tam jsou doby, kdy k obsáhlému románu bylo za pár krejcarů doplatku možno získati nádhernou premii, která mnohdy k obsahu odebíraného románu se hodila jako pěsť na oko.
K románu loupežnickému přidávána byla za mírný a nepatrný doplatek 1 zlatého a 30 krejcarů premie: modlitby Srdce Páně v telecí kůži vázané, nebo budík.
Ty tam jsou ty doby! Ty tam, vážení!
