Necítím se být nějakým odborníkem na problematiku EU či tzv. Lisabonské smlouvy. Moje oficiální zasahování do běhu věcí skončilo zaškrtnutím "NE" v referendu o vstupu. Je ale pravdou, že mi není jedno, jak se záležitosti kolem našeho členství v EU vyvíjejí dále v čase a co se na nás ratifikací LS chystá. V této souvislosti musím konstatovat, že je skutečně dobře, jak se zástupci EU při své návštěvě na hradě koncem tohoto týdne chovali a jak jednal "soudruh" europoslanec Cohn-Bandita s naším panem prezidentem. Přepis onoho "rozhovoru" je na titulní stránce sobotní MF Dnes. Jak se teprve bude chovat, až bude LS v platnosti, když už před její ratifikací se chová takto povýšeně a arogantně, lze spolehlivě předvídat. Svým jednáním už nyní barvitě a plasticky naznačil, jako to bude se suverenitou ČR a s úctou "orgánů" EU k jejím občanům. A to se ani nestyděl ohábět se vůlí zástupců lidu, kterou tito zástupci ještě neprojevili.
V této souvislosti mě zaujal i daleko menší článeček či spíše zprávička s názvem "Irsko o Lisabonu rozhodne po summitu" asi o 5 stran dále. V něm se nehovoří o "vůli lidu", ale o "krizi, kterou Irsko odmítnutím LS vyvolalo" a o možném "východisku" z ní (rozuměj obejití výsledku zamítavého stanoviska "vůle lidu").
Čili - o "vůli lidu" zástupci EU a příznivci LS hovoří tehdy, pokud se jedná o stanovisko shodné s jejich, a stanovisko opačné je nazýváno "krizí" a hledají se cesty jak jej pominout, obejít či zvrátit. Jak obejít svoje vlastní platné (údajně demokratické) postupy a smlouvy a jak "konečně zatnout těm malým otravným pidistátečkům tipec". Jinak řečeno - vůle lidu ano - ale jen když "mele podle našeho". Myslím, že to už tu bylo. A je to zatraceně podobný. A není to tak dávno.
EU se tak natolik odcizila od obyčejných občanů, voličů a poplatníků EU, že ji ne jenom nezajímá jejich názor na transformaci EU v něco jiného s jinými pravidly, ale tento názor ji vyloženě otravuje a je označován za škodlivý. Je tedy zřejmě nejvyšší čas položit si otázku, co je vlastně EU, co by byla po případné úplné ratifikaci LS a jestli tuto bující megainstituci, čítající podle neoficiálních informací až 175.000 úředníků, poslanců, členů komisí a nejrůznějších ouřadů, ještě tito obyvatelé členských států chtějí.
To je ale právě to, čeho se velení EU bojí, jako čert kříže. A to proto, že je mu jasné, že by to v případných referendech, které by proběhly nyní, prohrála na celé čáře. A to by také mohlo znamenat začátek konce EU a zejména začátek konce slibných a skvěle zaplacených pelechů, konec nejrůznějších osobních výhod a prebend a kdovíčehoještě pro desetitisíce lidiček. Takže se tomuto úsilí o ratifikaci LS za každou cenu možná nelze diviti, lze ho i pochopiti, ale nelze jej z mé strany přijmouti či dokonce podporovati. Naopak. Je nad slunce jasné, že nám před očima probíhá v přímém přenosu tvrdý boj o moc v Evropě. Boj o skutečnou moc, který má s demokracií hodně málo společného a který je pěkně arogantní a nesmlouvavý. EU viditelně hraje podle svých vlastních pravidel jen tehdy, když se jí to hodí. A zejména když se to hodí "těm velkým a silným" členům.
Pokud bude LS ratifikována, nezbyde nám tedy nic víc, než se spolehnout právě na jejich na spravedlnost a blahosklonnost, neboť jejich hlas bude v příští EU tím hlasem rozhodujícícm. Skončí veškeré demokratické pojistky, skončí právo veto, skončí již tak podlomená suverenita ČR. V EU vrcholí boj o moc - tak poklepejme rukou vítězům a šoupejme nohama. Padneme EU do náruče a já za sebe říkám - maje na paměti styl chování těchto zemí k česku v dobách historicky rozhodujících a ne zase tak dávných - děkuji, nechci, jen blbec se spálí o stejná kamna dvakrát...
zveřejněno také na www.jiricisar.com
