Jak geniálně obejít nevymahatelnost práva

Před časem byl zaveden nový poplatek zvyšující cenu všech výrobků, které mohou sloužit k porušování autorských práv. Jedná se například o všechna média typu CD, DVD či rekordéry a kopírky. Cílem je zajistit "ušlý zisk" autorům filmových, hudebních, literárních a jiných děl, která jsou těmito zařízeními a na tato média protiprávně kopírována.

Z pohledu práva i dle mého - jak stále ještě doufám - zdravého selského rozumu se jedná o zajímavý precedens, jak si stát zjednodušuje a vlastně obchází povinnost státu zajistit vymahatelnost zákonů, které sám vymyslel a vyhlásil. Tímto postupem podle mého názoru stát deklaruje, že není schopen zajistit vymahatelnost autorského zákona. A tak "autorské poplatky" budou platit preventivně všichni, protože tím, že si zakoupili prostředky a média, pomocí kterých lze spáchat trestný čin proti autorskému zákonu, měli vlastně možnost tento čin spáchat, ale stát není schopen zjistit, zda jej spáchali či nikoliv. Je jasné, že za touto právní úpravou stojí mocná organizace svazu autorů OSA a její vliv v politických kruzích. Zajímavé je ale to, že i když člověk zaplatí tento poplatek v ceně CD, DVD, stejně zůstává ono kopírování stejně trestné. Ne že bych se něčemu z toho divil, tomu sem už dávno dalek v souvislosti s jakoukoliv "českou právní úpravou".

Když jsem včera projížděl Jihlavou a viděl na mnoha místech hnusně počmárané stavby tzv. graffiti, napadlo mne jednoduché analogické řešení. Proč se obdobně neřeší financování odstranění těchto "uměleckých děl", případně i další neřešené legislativní - obtížně vymahatelné zlořády? Proč se třeba již dávno nezavedl zvláštní poplatek k ceně všech barev ve spreji, například 3 kč za 100g barvy? Takto vybrané peníze by se automaticky shromažďovaly třeba na krajích a byly by použity (dle plochy) na odstranění graffiti. Tím, že si barvu ve spreji koupím, mám přeci opět možnost stvořit graffiti a spáchat velice obtížně dokazatelný přestupek nebo trestný čin.

A lze nalézt řadu dalších analogií, jak stát mohl mnoha nevymahatelným přestupkům či trestným činům předejít a vhodným poplatkem v ceně určité skupiny zboží, které může za určitých okolností posloužit k tomuto činu, alespoň odškodnit oběti tohoto činu, jak tak činí v případě "chudé" organizace OSA, která to samozřejmě potřebuje nejvíce... Například - vhodný poplatek k hřebíkům by zmírnil škody majitelů úmyslně propíchaných pneumatik, poplatek z banánů by zmírnil škody osob, které uklouznou na odhozené slupce od banánu, poplatek ze zápalek by zmírnil škody způsobené žháři, atd, atd. Je vlastně s podivem, že k tomuto poplatku bylo ze strany legislativců přistoupeno až nyní a pouze v případě autorského práva, že na tento geniální nápad nepřišli už dřív. A je ještě větší podivnost, a to skutečnost, že se této úpravě nikdo nijak zvlášť nediví. Inu - nedivte se - jsme trénovaní, jsme na leccos už zvyklí!

(zveřejněno také na www.jiricisar.com)