VyPečenej advent

Správná hospodyňka už v dnešní době neskáče přes plot pro pírko. Správná hospodyňka se v současné době pozná jinak. Například tím, jak o adventu skáče přes plechy s cukrovím. A jestli má pět Pé! 

Vánoční pečení ukáže mnohé. Sama jsem začala víceméně od nuly. Před třicítkou. Pozdě, ale přece. Pár věcí jsem se ale za těch pár let už stihla naučit. Je potřeba mít všech pět Pé. Každý má své, já si pěstuji tyto:

Přesnost

V kuchyni je vhodná. Při adventních přípravách je potřebná. Při pečení ve větším (tj. vánočním) množství je nutná. Já jsem v tohoto ohledu Jekyll a Hyde. V pracovních záležitostech jsem přesná. V péči o domácnost chaotická. A protože o svém handicapu vím, snažím se neustále bojovat. Proto jsem si na pečení připravila plán. Který, pravda, neustále inovuji. A umím to i přesně pojmenovat. Říkám tomu flexibilita.

Preciznost

Všude ale člověk být flexibilní nemůže. Dalibora naučila nouze housti a mě naučila nouze preciznosti. Synek má od narození potravinové alergie a jediný způsob, jak mu neškodit, je precizní dieta. Není to ani tak o vaření/pečení samotném, ale o výběru surovin. Jsem proto precizní ve čtení těch nejmenších písmenek na obalech. A možná byste se divili, jak lze napéct i na Vánoce bez vajec a bez oříšků. To Velikonoce jsou pro nás náročnější svátek se svou vaječnou všudypřítomností.

Praktičnost

Schopnost být všude a mít oči a ruce všude, to je praktika všech mlsalů.  Z praktického hlediska pečícího je proto nutné myslet na to, že upečené bude potřeba beze svědků ukládat. Znáte to, nabídnete kousek pro zlepšení ega, zbytek nedbale schováte, a brzy můžete začít znova vytahovat plechy. Letos se mi neplánovaně povedlo být velmi praktická. Koupila jsem půlkilovou sbírku bonbonů (kolekci) a schovala ji. Pak už stačilo jen tak dlouho tajně ujídat, až se uvolnila senzační krabice a hned bylo kam u-schovat cukroví.

Pohotovost

Nebudeme volat záchranku, mě ani půl kilo čokoládových bonbonů neporazí. A ač jsem se už i při pečení párkrát spálila a doprovázela to přirozeným zařváním, nikdo si toho nevšímal, protože mamka vydrží všechno, takže nemá cenu se tímto více zaobírat. Zato umění být pohotová, to je nezbytné. Hlavně v chaotické domácnosti, kde člověk například uprostřed pečení lineckého cukroví zjistí, že nemá ono důležité pidikolečko, kterým po slepení dvou částí kouká marmeláda. Nemáte-li náprstek, nenapadá mě, jak jinak jej nahradit. Nápad dcerky, že uděláme kolečko uprostřed „panákem“ jsem v představě výsledného obřího lineckého kola zamítla a pohotově přišla s nápadem číslo dvě. Dnes uděláme jen dolní části. Aspoň toho bude dvakrát tolik, zaradovalo se okamžitě okolí. To bude krása!

Prezentace

Moc krásné na pohled ovšem moje chuťovky nebývají. Většinu svých výtvorů mohu okomentovat slovy: vypadá to divně, ale neboj je to dobrý. Proto je výhoda mít děti. Protože když pečou děti, tak samozřejmě není všechno zcela dokonalé. Zato jejich matka je dokonalá, že má ty nervy je zapojit. A tak mám kromě zástěry i zástěrku. Prostě když se peče s dětma, vypadá to všelijak. A nikdo se nepohoršuje, ba naopak: je to roztomilé! Až mi odrostou úměrnému upatlanému věku, budu muset pořídit jinou zástěrku. Nebo zajít na kurz prezentace jídla.

+ pečte (na to)!

Není nad to přidávat si neustálým vzděláním a novými poznatky nějaká PLUS a PÉ. Nikdy asi (=určitě) nebudu nejlepší hospodyňka, ale jak se u nás doma říká: i snaha se cení. Tak pečte na počty a pečte s dět(in)skou radostí!