Slováci musí nosit roušky i za cenu vlastního zdraví

Hlavní hygienik SR Ján Mikas rozhodl, že budou na Slovensku povinné roušky i pro lidi, kterým mohou zhoršovat zdravotní stav.

Obvykle se snažím zahraniční politiku nekomentovat, protože tam nežiji a tudíž ani nevolím, ale Slovensko je mi samozřejmě zcela nejbližší, velkou část života jsem se Slováky žil ve společném státu a prožil jsem tam i většinu základní vojenské služby.

Doposud tam byli, celkem logicky, od nošení roušek osvobozeni chroničtí pacienti, kterým mohly roušky zhoršit kožní problémy anebo problémy s dýchaním, například astmatici. Doslova ta výjimka zněla takto:

"osôb s chronickými ochoreniami dýchacích ciest s dychovou nedostatočnosťou a osôb s kožnými ochoreniami tváre, u ktorých by nosenie rúška mohlo viesť k zhoršeniu stavu"

Od 2. září tam bude v tomto velká změna, Mikasův úřad se rozhodl tuto výjimku (spolu s výjimkou pro učitele a žáky ve školách) zrušit s tím, že to ti nemocní údajně zneužívali. Jak? Tím, že roušku nenosili, protože jim zhoršovala zdravotní stav? Proto tam ta výjimka přece byla, ne? Dokonce tam provokativně napsali i to, že ti, kterým rouška takto škodí, mají být vlastně vděční, protože je ten hadr ochrání. Oni na Slovensku neměli podobná budovatelská hesla jako "Moje rouška chrání Tebe, Tvoje rouška chrání mne", když tam doslova tvrdí (cituji) "Preto by sme radi povzbudili osoby, ktorých sa doteraz výnimka týkala, aby na toto opatrenie nazerali ako na krok, ktorý má aj ich chrániť počas času nevyhnutného pre pobyt v priestoroch, kde je nosenie rúška povinné a nevnímali túto povinnosť ako záťaž"?

Mně by se takové nařízení také osobně týkalo, protože i u mne roušky zhoršují můj zdravotní stav a mám na to i lékařskou zprávu. Takže také z vlastní zkušenosti moc dobře vím, jak se v roušce dusím, přehřívám a dělá se mi z nedostatku vzduchu fyzicky špatně. Přijde mi tudíž již hodně za hranou, kdy má pofiderní ochrana, o jejíž účinnosti a škodlivosti se přou i odborníci a která funguje hlavně jako symbol, takto zdravotně škodit i chronicky nemocným. U nás takovou výjimku raději ani nestanovili, takže v případě nějakých nejasností musí rozhodnout úřad ve správním řízení anebo následně soud.

Pokud se ovšem podívám na fotografii hlavního hygienika SR Jána Mikase, tak vidím, že on sám pravděpodobně zrovna příliš zdravě nežije a díky obezitě patří k jedné z nejrizikovějších skupin, takže je mu nejspíš úplně jedno, že tím nařízením zhorší zdravotní stav jiným, hlavně když se bude na úkor druhých bezpečně cítit on sám a jemu podobní.

Není totiž přece nic jednoduššího, než sobecky přehodit odpovědnost za svoje vlastní zdraví na všechny kolem i za cenu snížení jejich imunity, zhoršení zdravotních problémů anebo třeba ekonomické situace. Chránit si své vlastní zdraví primárně sám se dnes evidentně příliš nenosí.