Mé vzpomínky na StB, komouše a spol.

Já se s StB setkal jako malé, asi desetileté dítě, kdy se ze mne snažili dostat něco na mého tátu.

Dodnes netuším, jestli jsem mu tehdy nevědomky způsobil nějaké menší problémy (velké bych tehdy poznal bohužel velice rychle), ale pamatuji si, že mi taťka hned po tom mém jediném setkání (řekl jsem mu o tom zcela sám v dětském nadšení z těch hodných pánů, co mne tam krmili sladkostmi a půjčovali mi zbraně na hraní) vysvětlil, že s těmito "hodnými" pány bych se neměl vůbec bavit a já to od té doby plně respektoval.

Pak se na vojně v Sabinově (ano, v té vyhlášené socialistické vojenské věznici na východním Slovensku - tam jsem ovšem neseděl, ale sloužil) pokusil mne a ještě jednoho vojína ZVS (základní vojenské služby) přesvědčit místní kontráš (vojenská kontrarozvědka - tak trošku obdoba StB), abychom mu dělali "civilní" řidiče. Proč si vybral zrovna nás také dodnes netuším. Ale odmítli jsme oba. Koho na to nakonec naverboval jsem se také nikdy nedozvěděl.

O tom, že mne z vojny nechtěli komouši pustit ani na pohřeb vlastního otce, pokud nevstoupím do KSČ (a to jim vůbec nevadilo, že jsem nebyl v SSM a dokonce nikdy ani v Pionýru či Jiskřičkách) raději ani nemluvím.

Ostatně v těch Jiskřičkách a Pionýru jsem nebyl proto, že bych to tehdy jako malé dítě viděl nějak politicky, ale z mnohem prozaičtějšího důvodu. Vždy jsem byl individualista a nesnášel jsem jakoukoli organizovanou a kolektivní zábavu, přičemž rodiče jsem měl naštěstí rozumné. A ten individualismus mi vydržel dodnes. U SSM samozřejmě již i jakési politické uvědomění bylo (i když tehdy hodně naivní nejen díky mládí, ale i kvůli nedostatku informací, které ani Svobodná Evropa s Hlasem Ameriky nedokázaly plně doplnit). Pikantní bylo například, když jsem vyhrál okresní kolo jakési tehdejší technické soutěže středoškolské mládeže a jakýsi zastydlý svazák (dnes jsou podobní "svazáci" vidět s opačným znaménkem) se mne zeptal, zda mne ten svazácký kroj tolik pálil, že jsem ho na vyhlášení sundal a když jsem na celý sál řekl, že nejsem v SSM, tak mi to ocenění málem vytrhl z rukou. Byla to fakt zvláštní doba.

Ale nakonec mne naštěstí na ten tátův pohřeb pustili i bez toho, jinak by ze mne byl tehdy asi vojenský zběh.

I když ten se ze mne vlastně stal (naštěstí jen teoreticky) o něco později, těsně po převratu, kdy jsem ještě nevěřil, že to komouši fakt tak snadno pustí (dnes už tak nějak tuším, že to vlastně až zas tak moc nepustili) a tak jsem se chtěl rychle alespoň jednou jedinkrát podívat na západ.

Takže jsem v rámci vojenské dovolenky přijel domů, převlékl se do civilu (což jsem dělal samozřejmě i předtím a i když se to nesmělo, dělal to praktický každý), vzal pas a vlakem vyrazil do vysněné Vídně, kterou jsem miloval nejen kvůli Haškovi a Cimrmanovi. Tehdy ovšem záklaďák pořád ještě nesměl ani do NDR a kdyby mi na to přišli, tak jsem se v tom Sabinově přesunul do zcela jiného patra.

Pak již přišly devadesátá léta, která já osobně považuji za nejlepší léta mého života, protože to byla jediná doba, kdy měla naše země nějakým způsobem nakročeno ke kapitalismu a ke svobodě. Bohužel se to později opět zvrtlo a většina voličů zase začala dávat přednost té zasmrádlé levicové "jistotě", ale to je již zcela jiná kapitola (nejen) mého života.

_______________________

PS: Netuším, co ten nový design blogů zase blbne, ale kromě toho, že mi to šlo zveřejnit až minimálně na třetí pokus, tak zde vůbec nevidím diskuzi i když jsem ji samozřejmě povolil. Doufám, že se nakonec diskuze objeví.