Jo, zlatá devadesátá léta. Bezstarostné dětství zmizelo v nenávratnu a před námi se otevřelo spousta dříve nemyslitelných možností. Začít podnikat šlo bez jakýchkoliv prostředků a člověk se nemusel bát, že jej v začátku stáhnou pod vodu jen povinné odvody státu. A zkušenosti s totalitním režimem? Za tím se zavřela voda. Řešme jen aby se to nevrátilo, řešme to, pro co jsme na Letné cinkali klíčema a co nám opět proklouzává mezi prsty.

Já si Vás, pane kolego, nechci znepřátelit. Ale kontráši neměli "civilního řidiče", to by totiž byl civil, ale řidiče v civilu, kterým, samozřejmě mlže být i voják.

U nás to bylo stejně a ještě furt musel měnit SPZ. Když se jelo an "průzkum" do Prahy, nemohl ten vůz mít SPZ Litoměřic, natožpak vojenskou.

A hlavně si myslím, že do KSČ nikdo nemohl "žádat". To prostě nešlo.

To slovo "civilní" mělo v článku ty uvozovky zcela schválně - tehdy nás lákal mj. i právě na to, že budeme jezdit v civilu i když jsme vojáci.

Jen pro všeobecné pobavení - tohle mi dnes přišlo od nějakého anonyma mailem - cituji doslova:

"Čtenář Vašeho blogu na iDnes.cz Vam posílá tento odkaz

Odesílatel: cwswh@seznam.cz

Text správy:

No, bravo chlapče. Pochlubil ses, že určitě umíš latinsky, doložil jsi, že si zasloužíš ocenění za III. odboj a předvedl jsi, že jsi téměř dokonalý debil. To vaše stádo je sice dost velké, ale pořád zcela zanedbatelné ve srovnání s většinou normálních, rozumných Čechů."

Tak tak. Bývalo veselo. Karma!

Něco z mých zážitků zde:

http://www.nebakov.cz/video/strahov1967.mp4

Nějaký Kosmonosov, či jak se jmenuje, to určitě zpochybní, ale to už u těchto exotů musíme brát jako normální.

Ivo, už to vím....

Když jsi sloužil v Trebišově / my svazáci tykáme i nesvazákům  /, tak jsi cestoval vlakem po trase Košice- Michalany- Trebišov.U Michalan byly u trati cikánské osady, místo plotu plechy ze sudů, cikánské baráčky držely sílou vůle.... ani svrab se v těchto osadách nedal vyhubit.....

no a tehdy si asi pochopil, že cikáni jsou poněkud méněcenní.....

No i já jsem cestoval po této trase a u těch Michalan jsem si říkal, jak je možné že stát tyto baráky nezbourá a těm cikánům nepomůže. V Čechách to přece šlo !

P.S. Jak to, že jsi neudělal PŠ na řidiče OT ?. Byl tam ještě ten k....kpt Hehejík a Pančík / velitel ?/ 

mělo být umístěno jinde

Komouše nemůžu ani vystát, takže, Ivo, karma jako bejk

Moc pěkné. A velké poděkování za poslední odstavec. Myslím, že si nikdo neuvědomuje jak svobodná doba to v devatesátých letech vlastně byla. Nikdo nikoho nereguloval, stát si nikoho nevšímal, bylo normální otevřít si hospodu v buňce, například. Člověk si dělal co chtěl, jak chtěl a každému to bylo jedno. Kupodivu to fungovalo skvěle, a nepamatuji se, že by se někomu něco stalo. Za to mám v živé paměti jak v systému evropského socialismu, kde za každým živnostníkem stojí jeden úředník, umírají desítky lidí na pančovaný alkohol.

Ono i naučit se podvádět chce čas. Navíc tehdy se kradli miliardy, dnes pouze miliony.

k   a   r   m   a

Díky Horste

Do Vídně se dalo přece jet jen na výjezdní doložku a ten voják základní vojenské služby nemohl dostat. Jen na pas ? To nechápu.Jet na pohřeb otce byl prostě automatický nárok.Snad se to nedalo jen během cvičení nebo z kázeňských důvodů.

Myslím si, že StB si vybíralo lidí ke spolupráci spíše podle povahy dotyčného,komunista nebyl pro ně to pravé ořechové, neboť nestraníci

se měli před ním na pozoru. Budiž ke cti autorovi, že nebyl v SSM, ale já jsem třeba SSM bral jako recesi a zábavu, žádné vymývání mozků se tam nekonalo.My polští nacionalisté jsem měli v Olomouci dokonce svoji organizaci / SAJ- Stowarzyszenie Akademickie Jedność/ , a to jen proto abychom se mohli jednou do měsíce sejít na vínečko a tanečky, bratři studenti Češi nám hrozně záviděli /.

Do té Vídně jsem jel těsně po převratu, když otevřeli hranice a konečně to šlo jen na pas. Předtím bych neměl šanci tu doložku vůbec dostat i kdybych vojín nebyl. Ano, ten automatický nárok na volno na pohřeb byl, přesto mi vyhrožovali, že když nepožádám o vstup do strany, že si nějaký důvod, proč mne nepustit najdou. Pravděpodobně to na mne jen zkoušeli, jestli nevyměknu, ale příjemná ta nejistota až do poslední chvíle nebyla ani trošku Obzvlášť když jsem byl psychicky oslabený ztrátou otce. Taky píšu, že mne nakonec pustili. To se stalo na poddůstojnické škole (kterou jsem stejně nakonec "nedokončil" ) v Trebišově.

Karma