Atentát na Ronalda Reagana aneb nepodceňujme ani malé ráže

Neúspěšný atentát na Ronalda Reagana, 40. presidenta Spojených států amerických, byl spáchán 30. března 1981 ve Washingtonu. Reagan, který byl v úřadu teprve 69 dnů, byl spolu s třemi dalšími osobami vážně postřelen Johnem Hinckleym.

Nikdo zpočátku vůbec netušil, že byl pan president postřelen, nikde neměl žádnou krev, pouze velice špatně dýchal a pak začal vykašlávat i krev, takže si všichni mysleli, že mu asi ochranka při tom, když ho díky střelbě narychlo cpala do auta, zlomila žebro. Okamžitě (k překvapení zbytku ochranky v ostatních autech, kteří netušili ani to) tedy jeli do nemocnice.

Dokonce ani lékaři zpočátku vůbec netušili, že je president postřelen a mysleli si na základě informací od ochranky, že má jen zlomené žebro a k tomu i lehčí infarkt. Ostatně z limuzíny president vystoupil zcela sám a jak bylo jeho zvykem, tak si ještě kovbojsky vytáhl kalhoty a zhroutil se až když byl uvnitř nemocnice. Teprve později lékaři (skoro náhodou) objevili pod levým ramenem malý průstřel, který byl téměř nepostřehnutelný, protože se v tomto případě jednalo o odraženou střelu, která se tím odrazem o auto zdeformovala do tvaru ostré jednocentové mince. A přesto Ronalda Reagana málem zabila.

Další problém byl, že FBI nejprve odmítala lékařům sdělit ráži zbraně a po menší telefonické hádce s ochrankou presidenta nakonec prohlásila, že se jednalo o ráži .38, což ovšem nebyla pravda, pouze si dotyčný atentátník nedávno před atentátem pořídil zbraň v této ráži (a pouze agent, který atentátníka hlídal, si uvědomil, že zvuk výstřelů vůbec neodpovídal této ráži, ale to se k lékařům bohužel nedostalo). Na presidenta ve skutečnosti atentátník použil revolver ráže .22LR (neboli malorážku), takže lékaři hledali další případné úlomky ráže .38 neboť to co viděli na rentgenu bylo menší a zmíněné ráži to vůbec neodpovídalo. Tzn. další ztráta času.

Lékaři měli obrovské problémy s nalezením střely, nemohli ji najít víc jak hodinu a doufali, že se nepřesunula zcela jinam. Další rentgen (tzn. další ztráta času) to naštěstí vyloučil, naopak se při tom hledání střela posunula kousek dále od srdce. Málem to hledání střely již vzdali, ale pak je naštěstí napadlo kopírovat odsávačkou střelný kanál a nakonec ji tak objevili. Což bylo docela štěstí, protože ty střely byly napuštěné jedem, ale to v tu chvíli lékaři netušili.

Vicepresident Bush byl na cestě z Texasu, ale bohužel nebyl v tu chvíli na místě, takže vznikly zmatky se zástupcem mluvčího (sám mluvčí byl při atentátu zraněn do hlavy), který působil na novnáře velice nepřesvědčivě a tak se to ministr obrany velice nešťastně pokusil vylepšit tím, že se samozvaně pasoval do role zástupce presidenta (což ho později stálo místo). Nic z toho samozřejmě k uklidnění nepřispělo. Ostatně i v samotné vládě byla v tu chvíli silná nejistota i díky tomu, že v době atentátu bylo v okolí USA asi nejvíc ponorek SSSR v historii, takže tam byly i obavy z raketového útoku a snahy vlády co nenápadněji (aby nepanikařila nejen veřejnost, ale hlavně aby nevyprovokovali Sověty) aktivovat letectvo a obranu.

Paradoxní je, že za Hinckleyho motivací k atentátu stála jen a pouze jeho posedlost herečkou Jodie Fosterovou, kterou chtěl "ohromit" atentátem na presidenta. Původně to měl "schytat" Jimi Carter, ale to mu nevyšlo, protože ho v té době zavřeli za neoprávněné držení zbraně, tak to holt zkusil na Ronalda Reagana. Nic politického v tom nebylo a o to paradoxnější je ve zpětném pohledu to (tehdy ovšem celkem pochopitelné) zděšení vlády ze Sovětského vlivu na tuto událost.

Moc krásný byl v tu chvíli vzájemný vztah s Nancy, je mi velice sympatické, že se opravdu milovali a dávali to najevo i v takto těžké chvíli. Stejně jako smysl pro humor pana presidenta i na operačním sále těsně před uspáním, kdy řekl chirurgům "Doufám, že jste všichni republikáni", což jeden z lékařů, velice zarytý demokrat, odlehčil tím, že řekl "V tuto chvíli všichni pane presidente".

Sedmdesátiletý president Reagan se uzdravil překvapivě rychle s ohledem na svůj věk a i na to, že měl ke smrti opravdu velice blízko.

Hinckley byl nakonec shlédán nevinným z důvodu úplné nepříčetnosti a byl umístěn do psychiatrické léčebny. Tento rozsudek ovšem vyvolal širokou diskusi o zákonech týkajících se zproštění viny z důvodu nepříčetnosti. Na jejím základě byly příslušné zákony přepracovány tak, aby došlo ke zmírnění rizika jejich zneužití ze strany obžalovaného.

Některé citace v článku byly čerpány z dokumentu "Saving Ronald Reagan" a z Wikipedie