Lepší než vepřový řízek je od Haliny gryzek

Jožin byl typický šohaj ze Slovácka, někde od Kyjova. Věčně žíznivý, ale pracovitost se mu upřít nedala. Ba naopak, mnohdy to s pracovním nasazením dost přeháněl. I v době předvánoční.

My jsme se už viděli někde na pivu a Jožka pořád něco kutil ve štrece (důlní chodbě). Jeho první rok brigády na šachtě se blížil ke konci a s ním i čas Vánoc. V tu dobu jsou lidi dobré vůle tak trochu naměkko a „srdéčka sa jim otevírajů dobrotů“, říkával Jožin. Sám se nám pak začal svěřovat. Vyrostl vlastně bez rodičů v dětském domově a na tom světě už nikoho neměl. To neměl slyšet Tadek, směnový předák, dnes se tomu tuším říká team leader. Sundal z hlavy přilbu a hned se nechal slyšet: “ Jo jestem Polakiem i ewangelikiem, synku, a na Wigilie pójdziesz do nas!“

Jožinek mu sice porozuměl každé druhé slovo, ale i z toho pochopil, že ho Tadek pozval k sobě do Bukovca. Poslední předvánoční směna, jak už bývalo zvykem, se nesla v „kropelkovém“ duchu a třepáním rukou s přáním pěkných svátků. Poté nastal ten pravý čas tenkrát ještě bílých Vánoc.

Jak to dál probíhalo u Tadka jsem se doslechl až od tzv. důlních zlých jazyků, kterým se na Těšínsku říká plotkory. Nejčastěji zmiňovali tuhle. Když Tadkova manželka Halina nabídla Jožinovi na přivítání její domácí cukroví s tím, že se musí před večeří postit, aby pak mohli společně „szukać złotóm świnie“, Jožin zareagoval panickým úprkem přes zavátou zahradu směrem k lesu. Měl tak naspěch, že běžel přímo přes oplocení a táhl sebou kus dřevěného plotu. Tadek se svíjel smíchy. Jožin zareagoval panickým úprkem přes zavátou zahradu směrem k lesu dírou v plaňkovém plotě, ale jelikož měl v každé kapse kabátu láhev slovácké slivovice, zašprajcoval se tam jak dřevěná stojka v rubání. Plot se pod takovým náporem složil jak kostky z domina přímo na psí boudu. Zastavil jej až pes Šarik, kterému se nelíbilo, jak se mu stará dřevěná ohrada sklátila na jeho příbytek.

Vše se nakonec vysvětlilo a jazyková bariéra po každé „półeczce” začala povolovat. Nastal čas štědrovečerní večeře. „Co se dosz na wieczerze Józku?“ zeptala se Halina. „Kapuste albo gryzek?“. Tohle slovíčko Jožinovi připadalo hodně známé, tak vyhrkl: „Tož ba, dajta mi ten gryzek“!

Jistě si dovedete představit to překvapení z obsahu, co se mu na talíři objevil. Když se to všechno provalilo, přestal Jožin pod svým jménem na šachtě existovat. Dostal přezdívku „Gryzek“ a údajně ještě dnes jezdí po dole vozíky, na kterých je křídou napsáno Lepší, než vepřový řízek je od Haliny gryzek.

Překlad z polských textů

jo jestem Polakiem i ewangelikiem – jsem Polák a evangelík

na Wigilie pójdziesz do nas – na Vánoce tě zveme k nám

kropelka,półeczka  – stopka s alkoholem

szukać złotóm świnie – hledat zlaté prase

co se dosz na wieczerze – co budeš večeřet

gryzek – krupičná kaše