Za tajemstvím Těšínska-Díl třetí: Pozůstatky vojenských opevnění v lokalitě Českého Těšína

Téma jsem si vybral již daleko dříve, než došlo k válce na Ukrajině, proto bych byl rád, aby můj příspěvek v žádném případě neposloužil k vyvolávání různých dohadů nedej bože k panice.

Svými články vesměs reaguji na časté dotazy obyvatel k historii našeho města a vydávám se po jejich stopách. Tentokráte se do hledáčku mého pátrání dostaly dosud fyzicky stojící bunkry v katastru města Českého Těšína. Dopředu avizuji, že má zjištění jsou čistě amatérská a názor odborných kruhů, ale i těšínské veřejnosti může být odlišný. Proč vlastně vojenská opevnění byly na Těšínsku budovány na to se musíme vrátit nazpět do roku 1934 a jelikož jsou tyto témata stále citlivé budu se je snažit co nejobjektivněji popsat.

Snad prvním důvodem pro tehdejší československou vládu, proč začít stavět opevnění bylo polsko-německé partnerství po uzavření paktu o neútočení v roce 1934. Tím se Polsko dostalo na československý index nepřátelských zemí, což vlastně mělo za následek vytvoření a realizování opevňovacího plánu na jaře 1935 k zabezpečení hranic s Polskem. Prioritu mělo Těšínské Slezsko hlavně obrana sporného území Záolší a Opavy. Od Bohumína, Dětmarovic, Karviné. Louk nad Olší v Českém Těšíně, Třinci a Jablunkově začalo budování 94 těžkých a 510 lehkých opevnění v celkové hodnotě 281. mil. korun. Konkrétně v Českém Těšíně započala 11. ledna 1938 výstavba 38 opevnění. V okolí Těšína byly pevnosti rozmístěny v čtyřech řadách a na jihu ve dvou až třech řadách.

Dnes v lokalitě Českého Těšína lze ještě narazit na zbytky opevnění vzor 37 lidově nazývané „řopík“ podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací (Řop.). Jedná se o lehkou železobetonovou pevnůstku. Velmi zachovalé a udržované řopíky naleznete v Muzeum lehkého opevnění Chotěbuz, ale i pozůstatky bunkrů v okolních lokalitách města. Ten náš těšínský řopík se nachází nedaleko vodní nádrže Hrabina. Jedná se o objekt postavený na úseku XX. Mosty. Pod číslem 448. Typové označení A 120. Normální odolnost. Vybetonován byl 3.6. 1938. Krychelná pevnost byla 541 kg/cm2. Bunkr přežil celou válku a k jeho poškození došlo až po válce, kdy na něm českoslovenští vojáci likvidovali německé střely panzerfaust.

Mnohé čtenáře možná napadne, že jsem opomněl zmínit bunkr, který se nachází na sportovním hřišti ZŠ Slezská je to tak trochu i můj záměr, protože se nejedná o československé opevnění, ale polské, což si vyžaduje zvláštní kapitolu.

Bojové bunkry na pozici „Cieszyn“ (součást GO „Bielsko“) byly postaveny podle typických návrhů polních bunkrů z roku 1939. Objekty byly určeny pro boční palbu z těžkých palných zbraní, v jednom nebo dvou směrech, s železobetonovou konstrukcí s náspem z čela, odolným proti jednotlivým zásahům střel ráže 155 mm. Interiéry se skládaly z jedné místnosti s 1 nebo 2 střílnami HMG umístěnými na dřevěných stolech, dvěma střílnami pro ruční palné zbraně na obranu vstupu a vstupním otvorem, uzavřeným dřevěnými dveřmi krytými průchodem.
Opevňovací práce na tomto opevnění začaly až v druhé polovině července 1939. Z původně plánovaných 10 bunkrů (počet byl stanovený generálem Szyllingem v rámci celkového počtu 265 bunkrů pro armádu Krakow) bylo postaveno pouze 6 bunkrů (dva v lokalitě Błogocice, dva v Boguszowicích a další dva v Hrabini na české straně).

Jak už jsem předeslal máme v Českém Těšíně dvě takové polní opevnění, které stavělo speciální družstvo ženistů ze 4. podhalského střeleckého pluku z Těšína. Každý bunkr byl postaven podle přísných pokynů a z nejlepších materiálů. Náklady na stavbu jednoho bunkru se tehdy rovnaly nákladům na stavbu rodinného domu. Také měly svá jména, ten polský polní objekt P3 na Hornické dostal jméno Danuta.

Dalším již předeslaným polským polním objektem je shodné opevnění P4, kterému se dostalo jméno Cecylia. Za ním jsem se vypravil na Zátiší v Českém Těšíně. Ten se totiž nachází v zahradě na pozemku s rodinným domem. Otevřít mi přišla paní Dybová, která se ujala role mé průvodkyně. Bez ní bych objekt asi přehlédl. Nachází se totiž v oploceném výběhu pro slepice, dobře maskován hospodářským materiálem, že ho lze těžko spatřit i s přilehlých ulic. Během mého prohlížení a focení objektu mi vyprávěla, že nejsem jediným zájemcem o historii zmíněného opevnění, jezdí zde studenti z polských vysokých škol včetně amatérských badatelů. Nyní bunkr slouží vyloženě k mírovým účelům, a to především pro slepice, které v něm vesele snáší vejce.

Poděkování za informace a materiály Jánu Labákovi, Muzeum Těšínska a rodině Dybové.

Fotografie kde není uveden zdroj jsou z vlastní sbírky. Fotografie č.1 věnoval Václav Ondruš a č.4 je publikována se souhlasem Muzeum Těšínska.

Čierny Milan