Těšínský kat

Vážení čtenáři, kteří jste nakloněni mému vyprávění o těšínské historii. Rád bych Vám za vaši přízeň poděkoval a pro letošní rok se s vámi rozloučil zajímavým povídáním.

Práci, kterou vykonával kat neboli popravčí, někdy se této osobě říkalo také mistr ostrého meče, nebylo vůbec jednoduché vykonávat Kati a jejich rodiny měli velmi omezený společenský život, ale rozhodně nijak nestrádali. Popravčí byli v dávných dobách velmi slušně placeni. Kat musel své řemeslo vykonávat skutečně precizně. Pokud se tak nestalo, byl sám vyslán na smrt. Katovské řemeslo se dle historických záznamů dědilo z otce na syna. Pokud se tedy chlapec narodil v takové rodině, čekal ho nebývale těžký osud. Často byl svým rodičem vláčen na popraviště a musel sledovat muka těch, které čekala jistá smrt. A právě nyní se dozvíme něco o katovském řemesle v tehdejším Těšínském vojvodství potažmo slovutném královském městě Těšíně.

V každé době, co svět světem stojí se našli lidé, kteří byli se zákonem, jak se říká na štíru. Čím větší město, tím více se do něho stahovali, lapkové, šejdíři, ale i vrazi. Město Těšín nebylo výjimkou. Nad městskou branou byl sice erb, který měl ve znaku otevřenou bránu, což mělo symbolizovat pohostinnost, ale i orlici, jako symbol práva. Těšín coby hlavní město vojvodství měl to výhradní právo nejtěžší zločince trestat smrtí.

V ulici Katowa (dnešní název ulice Kiedronia) na Kuřím trhu (dnešní ulice Bóżnicza) se nacházel popravčí dům a mučírna. Ten byl postaven v roce 1789 a zbořen v roce 1966. Ctihodní občané těšínští se tomu místu obloukem vyhýbali, ale i místu s názvem Šibeniční hora (dnes vrch Mały Jaworowy se sídlištěm na Zorze). Nacházele se zde i kaple (dnes pod viaduktem v Bobrecské ulici), kde se každý odsouzenec na smrt mohl pomodlit. Cesta na popraviště vedla po nechvalně proslulém Černém chodníku, kde odsouzeného doprovázeli městští biřici od katova domu. V celém Těšínském vojvodství se úřad popravčího tradoval už od 13. století a dědil se z otce na syna. Katovský stav zde byl zastoupen rody jako Miexnerové, Brücknerové a Kreiselové, jenž provozovaly tohle krvavé řemeslo.

Zajímal jsem se hlavně o osud posledního těšínského kata a podařilo se mi dohledat z různých dostupných materiálů, že právě tím posledním katem v Těšíně byl Andrzej Generol, který zde působil v letech 1771-1780. V roce 1780 byl úřad městského kata městskou radou zrušen. Kat byl vlastně městský úředník a jako takový měl poměrně vysoký plat a různá privilegia. Dostával z městské pokladnice příspěvek na mučící nástroje a jejich údržbu, dostal k užívání popravčí domek, louku na pastvu dobytka, ale i dříví na otop. Co se katovského platu týče nutno zmínit, že výrazně převyšoval i plat těšínského starosty. Peníze za svou činnost dostával od vícero Městských rad např. Fryštát, Frýdek, Skoczów, Strumień, Bilsko a Jablunkov. Mnohdy si těšínský kat přivydělal pěknou hromádku zlaťáků v Polském království, nebo v Trenčíně a Uhrách. Za svou precizní práci získal v cizích zemích zaslouženou pochvalu a slávu. Ani manželka kata si nepřišla zkrátka. Ta měla na starost obecní nevěstinec odkud šly peníze do městské pokladny. Katovské řemeslo mělo i své proti. Kat byl spíše samotář, kterým společnost pohrdala, a tak se pohyboval na okraji společnosti. Pomocníci kata na tom byli podstatně hůře, jelikož nesměli mít žádný kontakt s obyvateli Těšína. Městský kat měl ještě jednu důležitou funkci a přísně dohlížel na dodržování zákonů. Měšťané nemuseli na noc zavírat své dveře do svých domovů, protože strach z popravčího meče byl takový, že se nikdo neodvážil bez pozvání vstoupit dovnitř.

Na závěr bych měl ještě jednu katovskou kuriozitu z oné doby, kdy za zločin následoval spravedlivý sice z dnešního pohledu barbarský trest, který neminul ani zvířata. Čtete dobře, zvířata byla souzena, tak jako lidé. Z tehdejších dochovaných záznamů se lze dočíst, že i v Těšíně se řešil případ slepice, která měla sexuálně obtěžovat klisnu. Tenkrát soud, bůhvíproč odsoudil klisnu k upálení za živa na hranici společně se slepicí, jako spolupachatelkou.

Rád bych poděkoval pánům Władysław Michał Żagan(http://www.principatusteschinensis.pl/2018/03/urzad-kata-w-ksiestwie-cieszynskim.html), Witold Iwanek a Szymon Wrzesiński, kteří se o příběh těšínského kata a o samotném katovském řemesle v Těšíně podrobně zajímali a z jejich materiálů jsem si dovolil podstatné informace použít včetně fotografií Michala Žagana. Ještě pro upřesnění, v samotném článku mám samozřejmě na mysli město Těšín na polské straně, tedy Cieszyn, jenž sousedí z Českým Těšínem.

Čierny Milan