Horníci a Velikonoce

Vánoce utekly jak voda v Mlýnce ve Svibici. Ze Silvestra jsme vystřízlivěli a už se hlásily svátky jara – Velikonoce.  

Sedíme tak na felu (dřevěná deska, skrojek metrového polena) ve svážné jámě (na bremzie) a navzájem si porovnáváme svačiny, které nám naše robki zabalily do roboty. „Je vědecky dokazane,“ - pravil Antek, který otevřel hubu jen, když si potřeboval založit na slivku - „že podle svačiny poznatě jak jste doma v posteli výkonný?“ Všichni jsme se otočili na Jožina, protože ten měl každý den chleba ze „szmolcym“ a cibulí. Aby od sebe odvrátil pozornost a zabránil kolegům rýpat se v jeho intimním životě, pravil:“ Tož chlapé, jestli chcete udělat vašim děvčicám radost na Velikonoce, možete jim dovézt výborného vína od nás z Mistřína“.

Hned jsme měli před očima představu plných demižónu a zajištěn pitný režim na celé velikonoční svátky. A tak ráno na Květnou neděli 15. dubna roku 1979 nás předák Zdenek nabral do své Škody 105 a vyjelo se směr Mistřín. Sedělo nás tam pět s demižony na klíně a zapálenou cigaretou v puse. Někde za Přerovem jsme neunikli bdělému pohledu hlídky Veřejné bezpečnosti, které se zdálo, že hoříme. Jízda by probíhala dál celkem hladce, ale každou chvíli musel Zdenek zastavit u nějaké hospody, protože v jedné se čepovalo Přerovské, v další Ostrožské, Jarošovské … a kluci chtěli všechny ochutnat. Stejně to vždy okomentovali: “Brr, jak mogóm taki sraczkol pić. Radegast je Radegast!“

Po šesti hodinách jízdy, která se i v té době dala klidně zmáknout za tři, stojíme před vinným sklípkem Jožinova známého vinaře. Přemek tak se totiž náš hostitel a majitel sklípku jmenoval nás zval do jeho útrob. „Tož vstůpte do mojého království najlepšího vína široko daleko,“ zval celou naší údernou skupinu, která se až na Zdenka řidiče jen tak tak držela na nohou. První hlavou do snížené klenby svažité chodby praštil Antek: „Do cholery jasne! Mieli my zebrać blembaki na palice,“ bolestně syknul. Druhý byl Zdenek. Skoro dvoumetrového Richarda navigoval Tadek tak, že se mu pověsil na krk, aby ho uchránil před nárazem do kamenného stropu. Sto dvaceti kilové závaží udělalo své a už se kouleli jak „mój z mojóm“ mezi sudy v nejnižší části sklepa.

“Tož šohajé chcu sa len optat, jak budete pit, jestli jako zvířata, nebo jako ludé?“ reagoval vinař na nastalou situaci. „Kurńa, jasne, że jako ludzie!“ zaznělo sborově z našich úst. Následně Přemek zvážněl a dodal:“ Hergot, vy ty havíře v sobě nezapřete, protože zvířata vždycky ví, kdy majů dosť“!

Pak už to probíhalo, jak to na podobné ochutnávce chodí. Posouvali jsme se sud od sudu a z každého jsme, jak se říká na Slovácku, „hlteček okoštovali“. Když jsme došli k poslední, asi v pořadí dvanácté „beczce“, pozvedl Richard pohárek a zaklepal na ní se slovy: „Chłopie, a co mosz w tym banioku?“ To ovšem neměl dělat. Je to velká urážka cti vinaře, pokud někdo poklepáním na sud naznačuje, že nemá víno. Taky to Přemek vzal osobně. Trestem za vzniklý přestupek je opakování celého degustačního kolečka. Nejdříve se nám to velmi zalíbilo, ale jen po osmý sud. Ke dvanáctému nebyla síla ani vůle dojít. Přemek se přesto zachoval jako charakter. Za pomocí dobrovolných hasičů z Mistřína nás nechal vytáhnout lanem před vinný sklípek, kde jsme se zalomili jako vzduchovky přímo do vinohradu.

Ranní probuzení bylo pro všechny velmi kruté. Ani ten pocit vytřepané cigarety s nakyslou pachutí v ústech nebyl tak nesnesitelný jako to, že bylo Velikonoční pondělí a ta pravá pomlázka nás měla po návratu čekat doma. „Ni ma sprawiedliwości na tym świecie,“ bědoval filozoficky Antek s hlavou ve starém sudu, ze kterého se linuly zvuky připomínající hukot splavu na Olze. Vysmátý byl jen Jožin, jenž to všechno spískal a v té době byl ještě svobodný. Když se za pár let oženil přestal raději chodit i na pivo.

Svibice – čtvrť města Českého Těšína

založit na slivku - vložit tabák do úst

ze szmolcym - se sádlem

jak mogóm taki sraczkol pić – jak mohou pít takovou břečku

mieli my zebrać blembaki na palice – měli jsme si vzít přilby na hlavu

mój z mojóm - on s ní

ludzie – lidé

beczka - sud

Chłopie, a co mosz w tym banioku? – Chlape, co máš v té nádobě(sudu)?

Ni ma sprawiedliwości na tym świecie – Není žádné spravedlnosti na tom světě.

Olza – Olše řeka protékající Českým Těšínem