Brandýs kvůli sídlištím i znárodnění přišel o génia loci

Brandýs jedna z nejstarších částí Českého Těšína. Jeho vznik se datuje kolem roku 1496. Dnes jeho historii připomíná jen několik budov.

Brandýs kvůli sídlištím i znárodněním majetku ztratil svůj význam

Někdy uprostřed zimy roku 1978 jsem se vydal do Českého Těšína podívat, jak pokračuje výstavba panelového domu na nově vznikajícím sídlišti Na Mojském, kde má rodina měla obdržet družstevní byt. Předtím jsem vlastně zmíněné město znal jako rodilý jihomoravák žijící v Bohumíně a pak Karviné jen z pohledu železničního vagónu anebo jako dítě školou povinné z návštěv Těšínského divadla.

A tak se stalo, že před 40 léty jednoho mrazivého dne roku 1978 vstupuji přímo z autobusové zastávky do restaurace Na Brandýse. Tenkrát, usrkávaje čaj s rumem, jsme nepřemýšlel o tom, že sedím v budově s číslem popisný 100 postavené v roce 1905 Carlem Friedrichem Brannym. V začátcích její existence se mimo restaurace, jež se dříve jmenovala "Pod Szwajcaryą". Taky mi vrtalo v hlavě, proč hostinec nesl zrovna název "Pod Szwajcaryą", česky “ Pod Švýcarskem“?  Pravděpodobně se v té době hodně realizoval populární německý architektonický sloh. Jednalo se vlastně o hrázděné stavby s ojedinělým konstrukčním stavebním systémem na bázi dřeva inspirované švýcarskými stavbami. 

Kromě jídla a pití

i trafika a benzínka

V domě byste v době největší slávy našli i obchod s trafikou Franze Dzindziela. Nájemcem restaurace byl Theodor Richter, který provozoval také hospodu Bernharda Onderka na ul. Hřbitovní. Později za majitele restaurace Aloise Branneho zde bylo provozováno kino Sport a kuželkárna. Od roku 1931 zde využívaly prostory různé sportovní, kulturní a politické spolky. Divadelní představení a plesy, to vše se tady konalo včetně Mistroství Československa v kulečníku. Pro svou vhodně umístěnou polohu u hlavní cesty nemohla zde chybět ani benzinová pumpa. Je chvályhodné, že i po více jak sto letech zde nebyla přerušena hostinská činnost a restaurace Na Brandýse neztratila nic na své popularitě.

Posilněn a s rady od štamgastů, jak se ke svému cíli dostanu, jsem se vydal na cestu. Jak to mi to ti staříci v restauraci vysvětlovali? „To se dosz do prawa, potym kónsek do kopca. Wyleziesz na Uvozie, potym zaś kónsek do kopca a bedziesz na Sleski. Po Sleski fórt za nosym kolem statku a za chwile żeś je na Mojskim“.

Dědoušci poradili dobře. Za krátko už jsem mohl nahlédnout do svého bytu, kde zrovna instalatéři montovali záchod. Do měsíce jsme se nastěhovali a já jsem několik let tuhle trasu absolvoval dvakrát denně, než byla zřízena autobusová zastávka Na Mojském. V té době jsem vlastně ani netušil, že obýváme jednu z největších bývalých čtvrti Těšína nesoucí název Brandýs, Brandys, nebo také Brandeis.

Kdysi samostatná

knížecí ves

První zmínka o Brandýse se datuje kolem roku 1496 a od 16. století je uváděn jako knížecí ves v čele s fojtem. V historickém výčtu budu hojně využívat pana Jana Michalíka, který v roce 2003 vydal působivou brožuru právě o této čtvrti. Snad čtenáře bude zajímat několik postřehů ze zajímavých míst, některé dnes už bohužel nenajdeme. Třeba rybník „Kačák“ za hostincem Branného, kde se v létě chytaly ryby, jezdilo na lodičkách, v zimě bruslilo nebo hrálo hokej. Když tak přemýšlím, přece jedna budova stojí na svém původním místě. Bývalá továrna Ölfabrik Und Spiritus na výrobu oleje a lihu, kterou vlastnil Jan Rosner. Dnes jsou tam ustájení koníci jezdeckého klubu. Každá ulice v čtvrti Brandýs může nabídnout nějakou tu historickou zajímavost a je nemožné se v jednom článku o všech zmínit.

Množství výrobních

podniků i hostinců

Mezi Mánesovou a Komorní ulicí č. 53 stával od 17. století zámeček těšínských knížat. O budovu se v poválečné době nikdo nestaral, až zchátrala. V roce 1950 bylo rozhodnuto o její demolici. V dnešním Úvoze už také nenajdeme vyhlášenou továrnu Jana Rosnera na výrobu švédských zápalek a dřevěných obalů, zvanou „sirkárna“. Za své vzaly taktéž vodní mlýny (Wałchowski a Goryczkowski), první stál nedaleko hostince „Na Brandýse“ v ulici U lávky. Během padesátých let minulého století byl také odstraněn.

O hospůdky zde také nouze nebyla. Například tu největší provozoval Alois Branny v dnešním podniku „Na Brandýse“. U „Glajcara“ (provozovatel Rusch) se nalévalo v ulici Krátká 2. Dále se kolemjdoucí mohl občerstvit „Na kopečku“ nebo v podniku „Onderek“ (provozovatel Richter) v Hřbitovní ulici. Ještě v 90. létech 20. století zde fungovala působivá nálevna „Delong“ (provozovatel Opozdil) v Hrabinské ulici kousek od křižovatky s Karvinskou, pivo s pěnou by vám jistě zachutnalo u „Chumchala“ ( provozovatel Reck) na Frýdecké ulici nebo v dalších podnicích.

Už podle ulic lze vydedukovat, jak velkou rozlohu kdysi Brandýs měl. Rozsáhlou bytovou výstavbou sídlišť Na rozvoji od roku 1933, ONV od 1952, Hrabina od 1965 a Na Mojském od roku 1972 dochází k postupnému ukrojování z původní rozlohy Brandýsa až do dnešní podoby.

Nelze opomenout, že součástí Brandýsa byl, a vlastně i stále je, park Hrabina, který založil v 16. století kníže Václav Adam, který zde choval daňky a jinou zvěř. Lesopark postupem doby ztrácel svůj význam jako knížecí obora a zkraje 19. století byl přeměněn na park a místo k oddechu. V letech 1953-54 byla na potoku Hrabinka vybudována Hrabinská přehrada.

Ale vraťme se k mému prvnímu seznámení s Brandýsem. Když jsem se pak za hustého sněžení po prohlídce bytu vracel stejnou cestou zpět na autobus zaskočil jsem opět do zdejší restaurace. Dědové ještě seděli u svých půllitrů s opadlou pěnou a hned se ke mně měli: „Tak jak, synku, niepobłóndziłś“? „Niebój se, tu se ci bedzie podobać. Jo a tu Brunek tu miyszkómy sześćdziesiónt lat“. Když dobře půjde, mohl bych se jim za 20 let vyrovnat.

Milan Čierny

Děkuji kolegům z fotopolska.eu, Janu Michalíkovi a Arnoštu Orlovi za souhlas ke zveřejnění jejich fotografií.