Řešme problémy i bez Topolánka

Kdyby se Topolánek věnoval stejně urputně, tak jako již dva roky usiluje o likvidaci Vlasty Tlustého, problémům, které lidi opravdu trápí, tak bychom dnes byli zase o kousek dál a víc „v pohodě“. Dokonce si troufám tvrdit, že by nám zásadně přibyly počty našich voličů.

Michaela Cibulková

Jak jsem se již opakovaně zmiňovala ve svých předchozích příspěvcích, je konečně potřeba udělat něco konkrétního, něco, co opravdu lidi trápí, rozhodla jsem se proto vytáhnout na stůl několik věcí, na které pomalu sedá prach. Často se v poslední době mluví o tom, že je politika vyprázdněna, pokusím se ji, alespoň tam kde můj „slepičí“ rozum stačí, opět naplnit.

Problém je Topolánkova zodpovědnost za vládní koalici, zodpovědnost vůči nám všem. Mirek si toho musí být vědom. Všichni víme co je lepší, všichni víme, že je lepší, aby „tam“ zůstala ODS, než aby byli u moci zpátky komunisti se socialisty. Problém je však v tom, že Mirkovi dala ODS důvěru a moc vládnout a občas to bohužel vypadá, že toho náš Míra tak trochu zneužívá a sem tam se zapomene. Například, když nekomunikuje s vlastními poslanci v poslaneckém klubu. Jak jsem již psala ve svých předchozích článcích, politika je o komunikaci a budování vzájemných vztahů.

A jak je to s lobbingem v ODS?  Náš premiér je ve složité situaci, všichni do něj „hučí“ ze všech stran, ale myslím si, že on osobně je v jiné situaci, u něj se to dělí na „kamarády“ a „nepřátele“. Problém je, že v zájmu kamarádství jsou narušeny principy nezávislosti, kontroly a vůbec základních úkolů státních orgánů.

Například situace okolo energetiky, kde se Topolánek vždycky prsil tím, že této problematice rozumí a ví co a jak je třeba a ve finále to vypadá, že si všichni dělají, co chtějí.

Není přece možné, aby se například plyn zdražil v letošním roce o 30%, silová elektřina za poslední dva roky 2 x o 19% a dokonce situace na ERÚ (energetický regulační úřad) došla tak daleko, že existuje návrh novely energetického  zákona, který bere kontrolní a cenové pravomoci v teplárenství z ERÚ na MF (ministerstvo financí), což je zajisté v rozporu s legislativou evropské unie, ale hlavně to ukazuje na totální rozklad regulačních orgánů. Další volný ring je na ÚOHS (úřad pro hospodářskou soutěž) a jeho neschopnost čelit ČEZu.

Falešně a prázdně vypadá reklamní kampaň z centra ODS o tom, jak jsme přidali důchodcům cca 460,- Kč na rok, když za plyn, elektřinu nebo teplo vzrostou náklady každé domácnosti o cca 2.000,- Kč ročně. Místo toho, aby se Mirek věnoval těmto věcem, tak s Martinem Romanem lítá soukromým letadlem na fotbal, na dovolenou na Sardinii nebo na lyžovačku v Alpách. O lobbingu by Topolánek neměl říkat vůbec nic, ani slovo.

Když se neřeší pořádně věci, které jsou v hlavním zájmu našich občanů, například již zmiňované plyn, elektřina a důchody, je zřejmé, že třeba takové restituční náhrady našim zemědělcům, jsou pouhou „podružnou prkotinou“ a logicky na ně není čas ani nálada. Je však potřeba se věnovat také těmto problémům.

Konkrétně k restitučním náhradám ze zemědělských družstev, zde se na jaře letošního roku „něco řešilo“. Ale jak to dopadlo a kam se to posunulo? Zapadly restituce někomu za stůl nebo se ztratili v politickém šumu? Ne, nebojte se, vláda schválila 2. 7. 2008 zákon o vypořádání majetkových podílů v družstvech.

Tento vládou schválený zákon o majetkovém vyrovnání /tzv. transformační zákon/, který umožňuje navrácení majetku v hodnotě cca 10 mld. Kč původním členům družstev /cca 100 tisíc osob/, kteří mají právoplatné podíly v transformovaných zemědělských podnicích. Návrh zákona stanovuje povinnost nástupnických firem vyplatit transformační podíl, tzn. nové společnosti /právnické osoby/ vzniklé z původních zemědělských družstev, které svůj majetek převedly do nových převážně akciových společností, které s tímto majetkem hospodaří, se rovněž stávají povinnými osobami a musí transformační podíl vyplatit původním majitelům v pětileté splátce.

Jinými slovy stát chce, aby za jeho závazek zaplatil někdo jiný. Pokud je za křivdy kolektivizace zodpovědný stát, nemůže přenést tuto zodpovědnost na nástupnická družstva a společnosti. Je to stejná situace jako u zkrachovalých bank, kde se také stát musel vypořádat s jednotlivými klienty. Takto by vznikly pouze nové další křivdy. Ostatně za zmínku stojí i fakt, že si stát ponechal /bez náhrady/ zestátněný majetek hospodářských a zpracovatelských družstev, takže by bylo kde brát….

Tento zákon je jen snůška falešných nadějí a prázdných frází, která nic neřeší a naopak může ještě více zkomplikovat celkovou situaci.  Jak se již zmínil na jaře mimo jiné i pan Jirkovský, předseda zemědělského svazu ČR. Nový zákon nemůže napravit vzniklé křivdy, poškozuje důvěru v obchodní právo ČR, usiluje o poškození družstev a podniků vzniklých ze ZD, poškozuje jejich důvěryhodnost u finančních institucí, poškozuje jejich postavení v konkurenci s ostatními podnikateli, otevírá prostor k získání jejich vlastnictví finančně silnějšími investory, vyvolává destabilizaci stávajících statutárních orgánů a vyvlastňuje majetek /čtěte na www.zscr.cz/

Je zajímavé, jak velmi rychle chtěl Topolánek vyřešit církevní restituce, ale vůbec nemá zájem řešit vypořádání majetkových podílů v družstvech. Jak jsem psala ve svých předchozích článcích, dobrá budoucnost nemůže být postavená na starých křivdách!

Většina lidí ve vládě by se měla zastavit a zamyslet se nad smyslem svého bytí a konání. Je potřeba, aby pochopili význam své přítomnosti „tam“, vrátili se zpátky na zem a znovu začali tvrdě pracovat. Věřím tomu, že při dobře odvedené práci se ani nebude nikdo pozastavovat nad tím, že si občas někdo odletí na dovolenou soukromým tryskáčem.

Text: Michaela Cibulková