Dlouho jsem se na blogu odmlčela, tak trochu mě unavila a otrávila situace na politickém poli v naší malé zemičce. Mně a mnohým dalším vlil novou energii do žil kongres ODS. Tak snad, že by už konečně….?
Topolánek je pryč, to však zdaleka neznamená, že je ODS v tuto chvíli čistá jako lilie. Nejsem naivka. Ti, kteří Topola podporovali do poslední chvíle, nakonec tancovali na jeho politické mrtvole. Kdežto ti, kteří ho kritizovali již dříve /např. Tlustý, Schwippel, Skokan, Páralová, Dundáčková, později pak Gandalovič a Bém/ buď už v ODS nejsou, byli vytlačeni, nebo v ODS jsou a jsou „upozaděni“.
O posledním kongresu se hovoří jako o „výbuchu bezprostředního nadšení“, spíše se však jedná o kombinaci svobodné vůle volitelů a opět nám dobře známých „změn dohod na poslední chvíli“. Tak Abychom podpořili tu část svobodných volitelů a jejich naději na očistu ODS ze zdola, vytáhla jsem ze své hlavy červíka, který mě tam již delší dobu hryže.
Víc jak týden mi v hlavě visela věta „Po dinosaurech pryč s medvědem!“. Věděla jsem, že ji musím z hlavy vypustit, jinak by mě ten medvěd snad zevnitř sežral. Aby netížila pouze mne, poslala jsem ji do hlav i svým kolegům v naší malé buňce ODS a ejhle - ukázalo se, že medvědi nehryžou jen mne, ale všechny ostatní.
Když jsem spolustraníkům sdělila, že bychom se na téma medvědů měli veřejně vyjádřit, poškrábali se na bradě a řekli: „No jo, no a myslíš, že jako můžeme? Neměl by to říct někdo nahoře? Víš jak….“ Také já jsem na chvilku podlehla autocenzuře a v hlavě mi vrtal brouček, zda můžu či nemůžu. „Musíš!“ křičel zbytek šedé kůry mozkové, kterou ještě medvěd úplně nesežral.
„Měli bychom! Musíme!“ shodli jsme a výzva je na světě.
Toto je výzva, ke které se můžete připojit, najdete ji na: http://www.odslednice.cz/
„Proces poslaneckých návrhů v rámci schvalování státního rozpočtu nejenže snižuje v očích veřejnosti legislativní práci poslanců, ale současně poskytuje živnou půdou pro spekulace o možném korupčním jednání. Bohužel spousta poslanců velkou část své práce věnuje získávání podobných nesystémových výhod pro svůj region. Přímo alarmující je skutečnost, že někteří poslanci nedělají již nic jiného.
Dnes existuje velká spousta dotačních titulů - v rámci krajů, státu i fondů Evropské unie. Všechny tyto dotační tituly mohou uspokojit případné nároky žadatelů, a to průhledně a systémově.
Prací poslance, jakožto voleného zástupce, je vykonávat politickou činnost, přesvědčovat voliče o idejích svých stran, soustředit se především na legislativní proces a hlavně být důstojným reprezentantem svých voličů.
Každoroční handrkování, při němž jsou ve sněmovně předčítány až tisíce pozměňovacích návrhů, je velmi špatná reklama pro politiku samotnou. Není možné na jedné straně svádět tuhý politický boj o zdravotních poplatcích, platech učitelů a cenách energií a na druhou stranu každoročně přerozdělovat ze stejného státního rozpočtu několik miliard korun tímto způsobem.
Snad tato výzva, pokud bude vyslyšena, pomůže navrátit důstojnost poslaneckému mandátu a celospolečenské prestiži poslanecké sněmovny.“
Proč sypat do korýtek ještě „bonusové papáníčko“? Opravdu si to můžeme dovolit? Jak chcete s čumáčkem v korytě, ušpiněnými pacičkami a bryndákem plným podivných drobků důstojně reprezentovat skupinu, která si Vás zvolila?
Text: Michaela Cibulková
