Pokud ano, jste přesně těmi, které jeden soudce Ústavního soudu, jinak celkem vážené a důstojné instituce, označil jako „lehkoživky, kteří budou jako pijavice nadále vysávat veřejné finanční zdroje“. Byl to Stanislav Balík, ten soudce Ústavního soudu, jistě také vážený a důstojný institut našeho práva a ústavního pořádku, jen to má v hlavě trochu popletené, ale při dnešní drahotě a inverzích, není se co divit, komu by z toho nehráblo?
Ústavní soud včera označil tzv. „Veřejnou službu“ jako institut odporující ústavnímu pořádku České republiky, ve svém výkladu zcela jasně zdůvodnil, proč „Veřejnou službu“ považuje za nucené práce, kterými také byly.
Neboť co jiného by mělo být nucenou prací než to, když pracujete zadarmo a pokud takovou práci odmítnete, stát vás potrestá odnětím jakékoli pomoci – podpora v nezaměstnanosti, dávky hmotné nouze.
Mnoho lidí na tuto vyděračskou podmínku přistoupilo a při výkonu VS se jako nuceně nasazení cítili, někteří odmítli a ocitli se bez prostředků.
Samozřejmě také byli ti, kteří sociální pomoc státu zneužívali, prací načerno, bez pracovní smlouvy, si na různých „brigádách“ a fuškách vydělávali násobně víc, než pobírali od státu v rámci hmotné nouze a dávka státní pomoci pro ně byla jen jakýmsi kapesným. Ale těch většina nebyla!
Mnozí jistě namítnou, že když stát „něco dává“, má právo za to něco chtít-tedy veřejnou službu, neplacenou práci.
To je ale dost nejapný argument; ocitnete-li se bez zaměstnání, máte právo na podporu v nezaměstnanosti, jako zaměstnaný totiž platíte daně - pojišťujete se pro případ nemoci, nezaměstnanosti. Pokud jste nezaměstnaný dlouho a při nezaměstnanosti, která dosahuje 600 000 práceschopných osob to divné opravdu není, spadáte do režimu zákona o hmotné nouzi a vaše základní životní potřeby jsou sanovány rovněž z peněz, které jste kdysi odváděl do státního rozpočtu prostřednictvím zlodějsky vysokých daní.
V této chvíli by měl nastoupit stát, obce, Úřad práce a měl by vám poskytnout nejen hmotnou pomoc, ale i pomoc s nalezením nové práce – tomu se říká práce sociální, ale to už Úřady práce díky mistru Drábkovi dávno zapomněli.
Původně byla totiž VS zamýšlena jako institut, který měl osoby dlouhodobě nezaměstnané zapojit do činností pro obce, příspěvkové organizace a napomoci k jejich sociální rehabilitaci, obnovování pracovních návyků a udržování stávajících, čímž měli získat větší šance na trhu práce.
Myšlenka to byla dobrá, ale to bychom nesměli být v Čechách, kde se v rukou zákonodárců a úředníků z každé dobré myšlenky stane zlomyslná kreatura.
Stejně tak tomu bylo i s Veřejnou službou; namísto toho, aby úředníci pověřených Úřadů práce vytipovávali osoby, na něž byl původně záměr směrován v souladu se smyslem sociální práce-rehabilitace, nácvik pracovních dovedností, postupem krátké doby začali obdarovávat košťaty a lopatami podle svého uvážení každého, koho se jim zachtělo, často šli na ruku organizacím, které chtěli ušetřit za mzdové náklady za uklízečku, údržbáře.
Mnoho lidí v nekvalifikovaných profesích tak přišlo o zaměstnání a nahradili je otroci, pardon, veřejní služebníci. Znám i případd, kdy pomocné síle v příspěvkové organizaci nebyla prodloužena pracovní smlouva a tato pracovní síla se za tři měsíce ocitla na stejné pozici, ale už ne jako zaměstnanec, ale jako otrok, tedy veřejný služebník.
Pokud by k takovýmto zhovadilostem nedocházelo, Ústavní soud by jistě neměl důvod, dotčenou zákonnou normu rušit. Ale pokud nějaký zákon ztratí původní smysl, proč by měl být platný, proč by ho lidé měli dodržovat?
Veřejná služba byla jedním z mnohých extraktů šílenství této vlády a je dobře, že Ústavní soud vyřkl verdikt, který vyřkl. A soudce ústavního soudu pan Stanislav Balík by měl trochu přemýšlet o tom co říká, případně si vypláchnout ústa antibakteriálním mýdlem.
Také mě napadlo, zda by nuceně nasazení neměli požadovat ušlo mzdu za práci a zda by ti, kteří díky odmítnutí nucených prací přišli o veškeré hmotné zabezpečení, neměli požadovat náhradu. Bylo by to přeci spravedlivé, a jestli nám vládne pravda a láska, měla by prostřednictvím naší demokratické a spavedlivé vlády rozbít prasátko a začít klopit.
Porušení Ústavy a lidských práv si přece nějaké odškodnění zaslouží, ne?
