Nedávno proběhlo připomenutí ekologické katastrofy v Mexickém zálivu, kde před třemi roky unikala ropa do moře. Tato tragédie, mě paradoxně připomněla vtipnou historku, která se přesně v té době stala kamarádovi mého otce…
Tátův kamarád Oskar je děsná bedna: Ing, Doc., CSc. atd. No prostě před jménem i za jménem hromada titulů. Když mluví je to samé „nýbrž“ a „jenžto“ a zbylé tři čtvrtiny věty samá „cizí“ slova končící na „ie“ a „ismus“, kterým normální běžný Čech (jako já) nerozumí. A to až do chvíle, než jak on sám říká „přehodí disketu“, tedy do chvíle, kdy je mezi svými kamarády. Poté se jeho slovník zcela změní na štamgasta putyky z 5. cenové skupiny šmrncnutýho radikálním baníkovcem. Mluví tak, že se i protřelému recidivistovi po vyslechnutí jeho první věty začnou červenat uši.
Tenhle Oskar měl jednu sobotu vyrazit někam za svou maminkou, která bydlí daleko od místa, kde bydlí Oskar. Oskar se proto rozhodl použít svoje vozidlo, přestože bylo celé zablácené z předešlé jízdy. Řekl si, že nebude líný a otře si alespoň skla a světla. Chopil se doma kyblíčku a hadru a šel ke svému autu, zaparkovanému v řadě ostatních aut vedle chodníku před jeho panelovým bytem. Poté co hadrem poprvé otřel sklo, kde se vzala, tu se vzala, přistoupila k němu paní a povídá mu: „Pane, víte, že se nesmí takhle na ulici mýt auto?“
Oskar se nenechal vyvézt z klidu, a aniž by se na ní otočil, dál si šudlal to svý okno a řekl: “Vážená paní, já si tady neumývám auto, já si pouze otírám sklo.“
Paní to ale jako odpověď nestačilo a dál se do něj pustila: „Pane, abyste věděl, já jsem ekologická aktivistka a vím, že umývat auto na ulici se nesmí!“ Oskar zůstával i nadále v klidu a paní odpověděl: „Vážená paní, já v té vodě nemám saponát, tudíž auto nemyji, nýbrž pouze otírám. Dále bych rád zdůraznil, že zcela zjevně neotírám celé auto, ale pouze a výhradně čelní sklo.“
Paní zůstávala neoblomná a dál trvala na tom, že je ekologická aktivistka, problémům týkajících se umývání aut velice dobře rozumí a naprosto nesouhlasí s mytím aut ve volné přírodě! Oskar chvíli odolával a slušně paní dál odpovídal a vysvětloval, že ve vodě v jeho kyblíčku není žádná chemikálie, a tedy není se čeho „ekologicky“ obávat, protože se jedná o běžný prach z cest smíchaný s vodou…
Nicméně když paní stále neodcházela a stále mu hučela za zády o svých ekologických aktivitách, Oskarovi se „PŘEPNULA DISKETA“, otočil se na ní, vyvalil oči a zařval: „TY KRÁÁÁVO BLBÁ, JESTLI TY SEŠ EKOLOGICKÁ AKTIVISTKA, TAK MÁŠ BEJT V MEXICKÝM ZÁLIVU, UTÍRAT KAČERŮM PRDELE OD ROPY A NA MŮJ KYBLÍČEK SE VYSRAT!!!!!“
