A teď ho pochval!

Moje kamarádka Lenka má pětadvacetiletou dceru Anetu. Lenka je taková strohá, věcná a rázná žena. Naproti tomu její dcera je spíše éterická bytost, která neustále něco řeší, nad něčím se rozplývá anebo pláče. Aneta byla zrovna ve fázi „trápím se, protože jsem čerstvě,rozejitá‘se svým, teď již ex-přítelem“. Naopak Lenka v duchu vyloženě zajásala, když jí Aneta s pláčem sdělovala, že se s ní přítel rozešel (už si ani nepamatuju, jak se ten hoch jmenoval). Lenka si myslela, že Anetin ex-přítel je ještě mladé a nevyzrálé ucho. K Anetě si představovala někoho více realistického, o koho by se mohla její éterická dcera opřít. Aneta, ač velice hezká holka, měla „depky“, že už si nikdy nikoho nenajde, že on byl ten pravý, že už bude navždycky na ocet… Proto Lenka byla v sedmém nebi, když Aneta najednou přestala „truchlit“ a sem a tam se začala zmiňovat o jakémsi Tondovi.

Po čase už nemluvila o ničem jiném, než jak je ten Toníček úžasný! Jak je úžasně krásný, jak je úžasný gentleman, úžasný sportovec, úžasný kutil, úžasný romantik, úžasný kuchař…. Měsíc o něm mlela neustále dokola, takže Lenka byla víc než zvědavá na úžasného Toníčka.

Jednou Aneta přišla, spiklenecky vzala mámu pod paží a zeptala se: „Mami, chtěla bys vidět Toníčka?“ No to víte, že chtěla! A tak spolu vyrazily do knihovny, kde Toníček pracoval. Schovávaly se jak dvě puberťačky za prosklenými dveřmi, aby je Toníček náhodou nezahlédl, a skrytě vyhlížely, kdy se objeví v jejich zorném poli. Najednou Aneta vydechne: „Hele, mami, támhle! Koukej, támhle je!“

Lenka se podívala směrem, kam Aneta ukazovala, a krve by se v ní nedořezal. Po tom měsíčním „toníčkování“ si udělala o Toníčkovi jakýsi obraz, a teď hleděla na plešatícího odhadem tak čtyřicátníka, který měl přehazovačku, oblečený byl jak z ukrajinského sekáče, na nose měl takové ty čtverhranné kosticové brýle… Marně přemýšlela, jak je možné, že mají s dcerou tak rozdílný vkus na chlapy. Vedle ní nadšením poskakovala Aneta a dožadovala se mámina „Jů! Ten je super!“. Lenka třikrát rychle polkla, a protože nechtěla vyloženě lhát a přitom ani nechtěla Toníčka odsoudit jen podle vzhledu, trochu zaraženě řekla: „TEDA TA CHEMIE… TO JE ALE SVINĚ, VIĎ!?!“

Nutno dodat, že Aneta už má docela jiného muže, který Lence naprosto „vyhovuje“, a Aneta s ním žije ve velice spokojeném vztahu.