Politici v říji

Politici na rozdíl od jiné vysoké zvěře jsou v říji jednou za čtyři roky. To potom blouzní, hýkají, toulají se krajem a předvádí nejroztodivnější kejkle. Když říje skončí, úspěšní z nich zalehnou ke svým krmelcům a spokojeně a nerušeně se pasou. Politici bývají v říji nejzranitelnější.

Jsme v době předvolební svědky těchto kousků. Politici polepují sloupy veřejného osvětlení plakáty se svými roztlemenými tvářemi. Objíždějí občana v autobusech, vlísávají se do jeho přízně a šeptají mu sladká slova o třináctých důchodech, podpoře maminek a jejich dítek a půjčené stabilitě a prosperitě na dluh. Politik se před očima občana rázem promění tu v tramvajáka, strojvůdce (dříve velmi věrohodně), oblékne si zástěru a nalévá občanovi polévku, guláš či rozdává koblihu (se stranicky obligátní meruňkovou náplní). Politici v říji vymýšlejí kousky, kterými se snaží vyřadit ze hry vůdce konkurenčního stáda.  

V době pastvy je vidíš líně se povalovat v lavicích Velkého krmelce, ale v říji jsou kreativní, mrštní až prohnaní. Tu můžeš potkat politika kráčejícího vstříc svému občanu s rozpjatými pažemi (očekávaje ovšem, že stydlivý občan pokorně sklopí zrak). Jak jinak lze si například vysvětlit výborný nápad pana JUDr. Milana Jančíka, MBA, který se se svým svatostánkem nazývaným pojízdná radnice utábořil v Praze na Andělu hned vedle stánku s pečenými buřty a jitrničkami. Po očku může sledovat, kterak si občan dopřává jelítek a občan pak může svému starostovi blahosklonně poděkovat, že mu bylo těchto krup dopřáno. Ovšem pouze tehdy, pustí-li ochranka, hájící vstup do starostovy radnice na kolečkách, občana s mastnou hubou ke svému volenému zástupci.

Co říci závěrem? I dříve komedianti chodili od vesnice k vesnici a od města k městu a předváděli svoje kousky pro pobavení obecenstva. V moderním věku to stačí jen jednou za čtyři roky a po zbytek času je Sněmovna domácím jevištěm. Jen obecenstvo se jaksi pomalu vytrácí…