Jak se chytá ovec

Lehce. Lépe než lev. Abys chytil lva, to musíš přesít poušť. Ovec je blbá. Tu chytíš snadno.

Vyprávěj jí o žlabu a o vlku. Bude mít hlad a bude se bát. Půjde za tebou. Nepřestávej mluvit. Doma ji uvážeš a můžeš ji dojit, stříhat, nakonec ji zařízneš.

Každý pasák to zná. Slibuje ovci. Ovec je nedůvěřivá, ale stejně  se chytí. Jedni slibují ovci všechno. Zelené louky, žluté slunce, chladnou vodu. Jiní se raději paktují s vlky.

Jeden tuhle zase v novinách sliboval (Mf Dnes, 18. 3. 2010, A12), že zlevní ovci elektřinu. Předtím ale slíbil ovci, že z dividend ČEZu jí vyplatí rentu. Když si ovec nebude platit z dražší elektřiny svoji rentu, z čeho ji chce platit on? Ovec je blbá, nepřemýšlí.

Jeden bojuje za všechny ovce světa, jiný bojuje za vlky. Znal jsem i jednoho co taky za všechny bojoval, až to dotáhl na okraj schizofrenie, když mi jednou řekl, „já bojuju za tenhle chlívek a za tenhle statek. Tím, jak bojuju za chlívek, tak zároveň bojuju i proti statku.“ Hlavní je při tom nepřijít o rozum.

A vlk? Ten je odjakživa za humny. Chce ovec dojit. Třeba těmi bankovními poplatky. Vlk je hajzl. Chtěl by ovec sežrat sám. Ale to má pasák zůstat hladový?