Určitě něco bylo. Život před životem s našimi dětmi... Marně se snažím nahlédnout přes šedavou clonu sklerózy a vybavit si nějaké detaily.
Dokázat sama sobě, že jsem se na světě neoctla před čtyřmi roky spolu s prvorozenou dcerou Agátou.
Z koutů unaveného, spánkovým deficitem poničeného mozku tahám mlhavé výjevy. Vidím sebe sama, jak sedím na zahrádce jedné vinohradské pizzerie, pochutnávám si na obědě, popíjím vinný střik a celou dobu se nehnu z místa. Ani jednou nevyskočím, abych se mezi hltavými sousty špaget s omáčkou proběhla mezi stolky v naději, že chytím prchající batole. Dokonce ani neodkládám příbor, abych posloužila jako krmicí servis, nedělám stupidní rádoby legrační obličeje a nesnažím se zachytit talíře padající ze stolu.
Zpod hladiny vědomí vyplouvají další a další útržky. Vzpomínky na doby, kdy jsem mohla nosit bokovky, ale zato jsem neodhalovala na veřejnosti ňadra. Mimochodem, také doby, kdy moje prsní bradavky ještě nežily v těsném sousedství pupku. Kdy jsem neznala jména postaviček z Teletubbies a u mytí nádobí si neprozpěvovala znělku z Kouzelné školky. Kdy jsem mohla během jednoho večera v restauračním zařízení vypít půl lahve Johnny Wolkera a vykouřit krabičku cigaret, protože moje zdraví a moje mlékovody patřily jen a jen mně. Kdy jsem mohla mlčet třeba i celý den. Kdy jsem ještě věděla, co je to ticho...
Vyprávím sama sobě ten příběh, co se udál BC (before children) a připadá mi cizí a těžko uvěřitelný. Něco jako televizní seriál o milých, byť neznámých postavách a jejich životech.
Abych si ještě jednou byla schopná přehrát filmovou smyčku s názvem Život bez dětí, píšu si seznam věcí, které se kdysi udály a které mi připomenou, co bylo.
1. Nepřerušovaný spánek
Osm hodin v kuse. V noci ulehnete, ráno se vzbudíte. Jak prosté. Jak sladké. Během tohoto úkonu ani jednou nevytáhnete z výstřihu prs (nepřijde-li ovšem z druhé strany postele výzva k sexu), nejdete do kuchyně udělat do hrníčku šťávu, nevylíváte nočník a neměníte plenu. O víkendu a dovolené má tato požehnaná událost skvostné vyvrcholení, kterému se říká Ranní dospávání. To se dělá tak, že se prostě válíte v posteli a líně si plánujete, co budete dělat přes den. Během této činnosti vás nikdo neudeří hrníčkem, nočníkem, plenou ani bačkorou.
2. Nepřerušovaná soulož
To je ta věc, co se dělá, když můžete brát hormonální antikoncepci, protože nejste kojící matka starší třiceti roků. Výše zmíněná činnost se dá vykonávat na rozličných místech, a to dokonce i v ložnici ve vlastní posteli. Opakem je soulož přerušovaná, již praktikujete proto, že farmaceutickým firmám je váš sexuální život úplně ukradený a místo toho, aby vyvíjely dokonalou novou bezpečnou pilulku proti početí, tráví čas nad vývojem léku proti celulitidě.
Extrémní a bohužel často praktikovanou variantou přerušované soulože je pak taková soulož, kterou přeruší vlezlí malí lidičkové dožadující se puštění pohádky, přípravy pokrmu či prostě vaší společnosti.
3. Nepřerušované myšlenky
To se v praxi projevuje tím, že vás něco napadne, sledujete myšlenku jak honicí pes stopu dravé zvěře, zakousnete se a máte. Udržíte a nepustíte.
Naproti tomu s dětmi trpím kontinuální myšlenkovou inkontinencí. Stále mi něco uniká. Ztrácím se mezi nedokončenými plány, míjím se s inspirací a plete se mi analýza se syntézou. Většinu dne trávím v paranoidním rozpoložení, kdy vím, že jsem něco chtěla udělat, ale ztrácím pojem o tom, co to bylo. Souvisí to i se smutným faktem, že se mi zhoršuje paměť. Moje roztržitost se stává nebezpečnou. Onehda jsem zapomněla, že máme psa. Až když jsem uprostřed noci cestou do koupelny zakopla o nerez misku větších rozměrů, rozjasnilo se mi v hlavě a vyběhla jsem na zahradu zachránit Buffy ze spárů samoty a hladu. Kam to povede? Dnes je to pes. A zítra? Zítra batole...
Chtěla jsem tomuto článku vytvořit nějakou vtipnou a trefnou pointu. Bohužel byla během psaní moje činnost přerušena náletem dvoučlenného komanda, které se dožadovalo, abych se dočasně proměnila v závodního koně a pobíhala po čtyřech se sedlem na hřbetě a uzdou v puse. Když jsem se pak vrátila k psaní, zjistila jsem, že si nic nepamatuji. Přečetla jsem si po sobě text a nevěřícně jsem se pousmála. Minulý život? Bezdětný život? Ha! To je asi nějaká fikce. Jeden z mých literárních pokusů v rámci žánru sci-fi. Pohádka pro utahané matky.
Pointa nebude. Kdo by chtěl žít v pohádce? Já tedy ne. Já jdu zase dělat koně. Jezdci už čekají...
