Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou

Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní).

První knihu jsem napsala už coby dítě. Byla to pohádka o statečném Honzíkovi, který zabil draka, aby osvobodil půvabnou Mařenku, co „měla nožki jako špejlki“ (ne, nebyla zdravotně postižená, tento tělesný rys byl v mé dětské nezkažené mysli známkou té nejvyšší fyzické krásy).

Poté jsem napsala několik dobrodružných románů, například o pejskovi, co se ztratil a hledal cestu domů (vím, omleté téma, ale v sedmi letech je těžké přijít s něčím novým a originálním… a kdyby jen v sedmi letech, ono je to těžké pořád).

Ačkoliv jsem již odmalička tíhla k próze, občas jsem podlehla i sladkému mámení tvorby v řeči vázané. Moje poetické pokusy měly svoje nesporné kouzlo. V osmi letech jsem napsala rozkošnou báseň s názvem Moje matka:

Já pilnou matkou mám

A jinou nehledám.

Než aby si kožich koupila.

Ona mi radši najíst dá.

Když moje matinka četla tyto řádky, plakala. Tehdy jsem se domnívala, že dojetím. V mladické sebestřednosti jsem si nevšimla, jak jí cukají koutky úst.

Druhá vlna okouzlení poezií přišla ruku v ruce s pubertou a rozjitřenými hormony. Skládala jsem tklivé rýmovačky o lásce a krutém světě, který nechápe křehkou duši mladého nadějného literáta.

Ve škole pod lavicí jsem pak do sešitu, co se maskoval jako Přírodověda, sepsala několik humoristických příběhů ze života.

Psaní jsem brala jako všední součást života. Když jsem se chtěla tvůrčím a uměleckým způsobem vyjádřit, zpívala jsem, nebo jsem s dramatickým souborem „dělala divadlo“. Psaní nebylo umění. Psaní prostě bylo.

Propsala jsem se gymnáziem i univerzitou. Pak jsem se stala matkou a psaní dočasně ustoupilo stranou. Nejen psaní. Potlačila jsem úplně všechno, co přímo nesouviselo s přežitím.

Jenže pak to stejně muselo ven. Když bylo prvorozené půl roku, využila jsem asi třicetiminutového volna, které se náhodu objevilo mezi hustě naskládaným sledem mých každodenních povinností a napsala jsem první článek ze života utahané matky na mateřské dovolené. S rozechvělým srdcem jsem ho zveřejnila na Síti.

A zase jsem se chytla. Stará potřeba byla zpátky a já jsem zase měla svůj paralelní život, svoje psaní.

Mapovala jsem svoje rodičovská selhání a cítila jsem úlevu, protože napsané to vždycky vypadalo bláznivě a mohla jsem se tomu zasmát. A navíc se mým příhodám občas zasmál i někdo jiný, čímž se moje potěšení násobilo.

Nejlepší věci v mém životě ke mně přicházejí samy, takže i vydání knižní prvotiny proběhlo téměř samospádem. Mám dojem, že všichni okolo mě se snažili a pomáhali mi a já se prostě svezla s vlnou, co se kolem mě valila.

Konečně na mě mohla být maminka pyšná a mohla se chlubit sousedkám. Mohla jsem chodit do knihkupectví a nenápadně korzovat kolem regálů a ujišťovat se, že kniha s mým jménem na přebalu skutečně existuje. Pár lidí mě pochválilo, pár se podivilo, co to dnes vychází za blbosti. Honorář za knihu mi zaplatil náklady na druhý porod. Vedoucí místní knihovny se na mě začala spiklenecky usmívat.

Život se mi nijak nezměnil. Moje kniha se nestala hvězdnou prvotinou roku ani mi nevolali z televize, že se mnou chtějí natočit rozhovor.

Život se mi nezměnil, ale příjemně zapadl do starých kolejí. Už zase píšu v době, kdy bych se měla věnovat ctnostnějším zájmům. Nemaskuji se už pod lavicí, zato se schovávám před dětmi a kradu si svoje půlhodinky.

Občas, v pošetilých chvilkách, si hýčkám naději, že se všechny moje rukopisy dočkají svého momentu slávy a přesunou se z hard disku počítače na papír a pokud možno i mezi tvrdé desky. Pečuji o své hrdiny jako o vlastní děti a přeji jim, aby se jednou mohli vydat do světa a ukázat, co v nich je.

Ráda vyprávím příběhy. Sobě a hlavně ostatním. Doufám, že na mě moje skutečné děti jednou nebudou vzpomínat jako na příšernou osobu, která jim neustále ukazovala záda a místo toho, aby konečně umyla okna, prodlévala s nepřítomným výrazem ve vlastních světech. Doufám, že se nebudou zlobit, že část příběhů píšu o nich.

A hlavně doufám, že o moje příběhy budou lidi stát. Protože kniha bez čtenáře je mrtvá. A já mám raději živé věci.

 

Autor: Gabriela Chrastilová | úterý 6.7.2010 19:30 | karma článku: 14,55 | přečteno: 1627x
  • Další články autora

Gabriela Chrastilová

Být jako vakovlk

Onehda jsem zase u dopolední kávy (která je součástí složitého procesu ranní resuscitace) pročítala články na netu (byly doby, kdy jsem se oživovala četbou beletrie, ale od té doby, co mám děti, mi pomřelo značné množství mozkových buněk a moje záliby se poněkud zjednodušily). A narazila jsem na jeden poměrně zajímavý o vymřelých živočišných druzích (chudáci, co dopadli stejně jako ty moje neurony).

28.8.2011 v 8:00 | Karma: 14,29 | Přečteno: 1741x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Hlavně přirozeně

Poměrně často se setkávám názorem, že takzvaný „přirozený porod“ (a jeho ještě o mnoho zvrhlejší a nebezpečnější mutace domácí porod) je jakýmsi voláním po návratu do časů dávno minulých, že je aktivitou, která v moderní společnosti nemá své místo, a že je to prostě úplná pitomost chtít se vrátit do časů našich bab a prabáb, odkázaných při slehnutí toliko na pomoc bab (porodních).

17.8.2011 v 16:44 | Karma: 13,74 | Přečteno: 1844x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Jak se budu jmenovat?

Je tomu již třiatřicet let, co moje máti vybírala jméno pro svoje očekávané dítě. Rodinná historka traduje, že maminka byla celé těhotenství přesvědčená, že pod srdcem nosí miminko mužského pohlaví. A tak se i její myšlenky točily kolem jmen pro chlapce. Měla jsem být Ondřej nebo Filip. Maminka byla natolik soustředěná na očekávaného syna, že z hlavy úplně vytěsnila jinou možnost, tedy že by se jí narodila holčička.

16.8.2011 v 19:25 | Karma: 15,90 | Přečteno: 1791x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Pět metrů krásy

Jsem nepoučitelná. Sotva jsem se zbavila šátku na nošení dětí a spolu i s ním nutnosti šktrit se na pruhu látky, začala jsem koketovat s myšlenkou na další zavinování do pruhu textilie.

16.3.2010 v 13:30 | Karma: 24,54 | Přečteno: 2657x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Bonding není bondage

Na první pohled vypadají obě slova podobně. Však se také značná část lidí, kterých jsem se ptala, zda se setkali s pojmem bonding, začala pýřit a mumlat cosi o úchylných sexuálních praktikách.

7.12.2009 v 9:10 | Karma: 16,52 | Přečteno: 3426x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

KOMENTÁŘ: Kovačič spáchal na Markíze profesní sebevraždu, PPF to dobře ví

3. června 2024  17:19

Když moderátor pořadu televize Markíza Michal Kovačič 26. května na konci pořadu Na tělo...

Slovák sloužil v ruské armádě, zajali ho na Ukrajině. Zpět do Ruska netouží

3. června 2024  17:16

Na Ukrajině zadrželi slovenského občana, který údajně sloužil na straně Rusů a vzdal se ukrajinským...

Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny

3. června 2024

Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...

Řidička najela do pořadatelů půlmaratonu v Budějovicích, jednu ženu zranila

3. června 2024  16:45

Řidička terénního vozu najela v sobotu v Českých Budějovicích do skupinky lidí, kteří se jako...

Rozdáváme mléčnou výživu ZDARMA
Rozdáváme mléčnou výživu ZDARMA

Už jste slyšeli o nové pokračovací mléčné výživě BEBA SUPREMEpro 2 určené dětem od ukončeného 6. měsíce? Nyní můžete tuto nejdokonalejší recepturu...

  • Počet článků 27
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2723x
Matka, manželka, kynoložka, kočkomilka, buddhistka, sympatizantka normálního porodu, sáríholička, nadšená divačka bollywoodské kinematografie. Autorka knih pro maminky (Agáta a já, Eroika 2008) i pro ostatní lidi a ne-lidi (Smrtí život začíná, Jota 2010). Spoluautorka knihy Bonding - porodní radost (DharmaGaia, 2011).
Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť.
Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz