Hitem na sociálních sítích a v bulváru se stala fotografie nenalíčené Ivanky Gottové. A hned se naskýtá otázka, jak si vůbec takováto žena a zvláště je-li celebrita mohla vyrazit do společnosti jen tak normálně jakoby šla s košem
na odpadky. Taková nehoráznost se přece ve světě věčného mládí, radosti a elánu nenosí a vypadat hezky je přece povinnost každé ženy. Či skoro každé. Tvář je jen maska a přesto o nás mnoho napoví. Tedy není-li skryta pod vrstvou makeupu a zmalovaná jak Marfuščina tvářička. Ono to pravé ženino tajemství bývá mnohokrát odhaleno až po ranním probuzení, kdy se z okouzlující krasotinky vyklube podivná jezinka. Mladé dívky se příliš líčit ani nemusejí. Jak říkával jeden můj kolega, jsou "šťavnaté" a krásné už od přírody a i ošklivější dvacítka pořád lepší než nafintěná padesátka. Je těžké uspět a tím více zavděčit se každému ve společnosti kam má stáří vstup zakázán. Ještě donedávna měly péči o vzhled v popisu jen ženy. Dnes se jím začíná řídit stále více mužů. Už jim jen schází používat řasenku a rtěnku. Teda vyjma těch co tak už činí v rámci ženy v mužském těle. Ženy jsou zmateny stejně tak jako muži.
Na jedné straně má žena zůstat něžnou křehotinkou, kdy se každý muž přetrhne, aby jí pomohl třeba přidržet dveře či do kabátu. Na straně druhé, když píchne na výletě kolo a nedokáže si ho sama ani nasadit je to prostě rozmazlená káča či blbka. A když je zase vzdělanější, chytřejší či nedej bože vydělává víc než muž, vytapetuje celý byt nebo opraví kapající kohoutek, dostane nálepku babochlapa či nějaké šeredy. Lehké to nemají ani muži. Nač přidržet v restauraci ženě dveře, když to dokáže sama a ještě se může cítit dotčena protože je přece rovnoprávnost a ona není žádné béčko. A v genderové společnosti už má každé pohlaví právo vybrat si i to, jaký použije záchod. Už jen vidím ty vyjukané mladé dívky či vyděšené starší dámy až na dámské WC vejde muž. Obráceně to možná až takový humbuk být nemusí a mnozí pánové se možná i přetrhnou aby "tomu" galantně přidrželi dveře od hajzlíku.
Mám před sebou nenalíčenou Ivanku. Dnes s ní držím basu. Do práce přišla také nenalíčená, díky vedru prostě přirozená v květinových šatech. Ženská se vším všudy až na to, že některým lidem připadala taková zvláštní jakou mě moc neznají. " No co, mám myší oči, vějířky vrásek od smíchu a zdravíčko ve tváři bude také přírodní až na místo výtahem vyjdu do druhého patra pěšky. A co bylo ještě víc zvláštní, muži se mnou normálně komunikovali, neměli ani více ani méně úsměvů než dřív. A co víc, klidně jim i prozradila svůj věk. Proč ne, stárneme přece všichni. Někdo méně, někdo více. Asi se začínám podobat své kočičce. Ta to číslo v kalendáři také neřeší. Je přirozená a ve své přirozenosti vypadá úchvatně jako Ivana. Znám spoustu žen i starších které se líčí velmi málo či vůbec a přesto jsou svým způsobem krásné. Už jen tím, že se nestresují každou vráskou. A celebrity v zahraničí netouží-li po tom, aby je na procházce někdo poznal, zkrátka se nenalíčí. A dnes, kdy je ve hře jakési třetí pohlaví už nějaké líčení patrně tu nejdůležitější roli ani hrát nebude.
