Pomóóóc myš.

Májový příběh. Vešla a zaječela hned u dveří, když se chystala vejít dál. Cosi malého se mihlo kolem její nohy, zatímco pištěla víc jak ono malé zvířátko hledající úkryt. 

Zatímco myška byla zcela jistě v bezpečí a vysmátá, ona se div nevyšplhala na lustr kdyby na něj dosáhla. "Dál nejdu", hlesne a nepřestává rentgenovým zrakem sledovat místo, kudy myška proběhla. " Někde tady prostě je, viděla jsem ji", praví to osmdesátikilové lidské stvoření, jakoby se ho myška právě chystala zakousnout. " Co tak na mě civíš", praví kamarádka. " Právě mi utekla no. Držela ji v dlani, najednou dlouhatánské crrrr a byla fuč. Ty chováš myši? Fůj, to bych tedy nedala, vždyť smrdí a koušou. Podívej, ještě se celá třesu. Co když mi vleze do boty nebo se nedej bože otře o mou nohu. To mě trefí šlak."

Zatímco se pomalu vyzula a téměř po špičkách se snažila plna ostražitosti vejít dál uličkou hnusu, kterou před chvilkou proběhla myška, ta ji zpoza rohu s klidem pozorovala. Co si to zvířátko asi mohlo myslet a dumat pod fousky. " Já myšička, malá myšička, kterou by ta paní vznešených barokních tvarů rozšlápla v placku jí jako mám přemoci? A jak. Vždyť mi síly nestačí. A zoubky už také skoro nemám, prostě už nastal můj podzim života. A proč se mě tedy tolik bojí ba co víc, přímo štítí. Ráno po probuzení si v kleci umyla svůj sněhobílý kožíšek, čumáček, ouška, prostě provedla celkovou hygienu stejně jako má panička. No a pak se zkrátka vydala na malou procházku tak jak jsem zvyklá. Svobodu a volnost miluji nade vše.

A až ta paní dopije svou nejméně čtvrtou sklenku vína a začne se jí motat jazyk, pokorně se mezitím vrátím zpátky do klece kde mám svůj útulný domeček a dobrou mňamku. Jsem malá ale šikovná a vím, ze které strany se nejlépe protáhnu. Ach ty pověry co nám zvířátkům ubližují. Na otomanu se líně povaluje černá kočka s velkýma smaragdovýma očima. Prý nosící smůlu a neštěstí a především nesnáší myši. Jenže je tak zmlsaná že bych jí nejspíše nechutnala. Občas na mě kulí ta svá kukadla, ale netroufá si na mě vztáhnout packu. Zatím. No a kousek od ní spí pes s nímž se občas přetahuje o oblíbený polštářek. Jsou nerozluční přátelé s tou černou kočkou se smaragdovýma očima. Jednou odnesla cosi z lednice a svedla to na svého kamaráda. Je pěkně mazaná. Panička si je domů přinesla takřka ve stejný den jako malé štěně a kotě. A já, kde že se tu vlastně vzala. Inu, měla být potrava pro hada, ale nějak mě nechtěl a tak si mě panička přinesla ze zverimexu. Prý ji upoutala krásnýma korálkovýma očima. Alespoň tak mi to řekla. Zprvu myslela, že přinesla hračku či dokonce večeři té černé kočce. A tak si od té doby zde my zvířátka žijeme hezky pospolu ve vzájemné harmonii bez ohledu na všelijaké lidské pověry a povídačky. Co to bylo za jekot", zní odkuď si mužský hlas. " Ale to nic, Jana se jen lekla myšky co si zase vyrazila na procházku. No bóže myš, to je toho. lásko, podej mi jednu vychlazenou kuželku z lednice, za chvilku začíná fotbal..."