Není vůbec jednoduché zvolit si své zákonné zástupce a jak se zdá, v Česku už vůbec ne. Rozmohl se nám tu takový nešvar. ZRADA. Ať už si zvolíme politika,co nás svým argumentem chytne za srdce, je nám názorově blízký či se jen
necháme omámit sladkými sliby na předvolebních mítincích neb přistoupíme na taktiku chléb a hry jedenkrát za čtyři roky, kdy naši mocní nemocní vylezou ze své ulity a vypraví se do dalekého podhradí žadonit o hlas, zklameme se. Ne hned v počátku, ale za rok dva, kdy zjistíme, že vlastně byli zneužiti a ve své naivitě se chytili do spáru pěkné chobotnice. Mnozí, do nichž v dobré víře a vidině lepších zítřků vložili svou naději nás zkrátka obelhali. Nepracují pro nás ale proti nám a na lidech jim příliš nezáleží. A proč taky, většina je dávno za vodou a jak se říká, po nás potopa. Potřebovali se jen dostat na lepší flek či udržet teplou židli co nejdéle a vůbec nejlépe až do důchodu.
Krátce po revoluci se velká část národa nechala opít rychlým zbohatnutím, západoevropskými platy a do svého čela si zvolila charismatického Václava Klause. Modrý pták se vyhříval na výslunní hezkých pár let. Jeho nejúhlavnějším nepřítelem byla levicová ČSSD s níž nakonec uzavřel opoziční smlouvu a my si vychutnávali čas ptáků a růž. Dva silní vůdci Václav Klaus a Miloš Zeman odložili řinčící zbraně a uzavřeli smír. A tak se ukázalo, že žijeme v zemi neomezených možností a i nemožné je možné. Pak byl spáchán tzv. sarajevský atentát a strana modrého ptáka se začala tříštit. K moci se dostala ČSSD, což ODS nebylo dvakrát po chuti. Čas kráčel neúprosně dál, a lid začínal být politiky a politikou unaven. President Václav Havel prohlásil, že naše země nevzkvétá a tehdejší matador Miloš Zeman ji dokonce prohlásil za spálenou zemi. A co víc, na povrch začínali z mnoha politických skříní vyskakovat různí kostlivci.
Za důvěryhodnou maskou vůdce pidi strany ODA Jana Kalvody se skrýval podvod s titulem a svou pozici musel přenechat Michalovi Žantovskému. A ODA tak jako spousta dalších rychlokvašek vynořených na politické scéně záhy pohasla. Lidé dál hledali svého spasitele až se objevil mladý mašinfíra s téměř andělskou tváří Stanislav Gross, který oslnil nemalou část svého publika. Vaz mu nakonec srazil jakýsi kouzelný strýček s bezedným měšcem. ODS takovýchto strýčků a kmotříčků měla bezpočet, ten nejznámější pocházel až ze vzdálených Baham. A tak se mladý premiér patrně u své sokyně poučil. Kormidla se ujal Jiří Paroubek, co by pro obyčejný lid dýchal ale koupit své dcerce oblečky v běžném obchodě už nebylo tak lukrativní a tak se mezi lid svůj uvedl slovy " kdo na to má", což už mu valná část národa nedokázala odpustit. Co se má premiér strany bojující za ty slabší a nejslabší z nás takhle chvástat. Občas si na některém mítinku cestu k němu našlo i vajíčko.
ČSSD padá a k moci se opět dostává ODS. Modrého ptáka s opelýchanými brky se ujímá ve svátosti pokorný Petr Nečas. Vzorný otec a manžel do doby než ho lapí druhá míza a žádostivá milenka ho dostane skoro za katr. Taková zrada, kolik lidí mu uvěřilo. Vláda opět padá a president Miloš Zeman upřednostňuje úřednickou vládu aby se hned na to odkudsi z hlubin vynořilo zcela neznámé hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem jenž se zakrátko stává jedním z nejmocnějších mužů v zemi. Lid je nadšen a tleská. Konečně změna. Na scénu vstupuje bohatý podnikatel. Ten hamtat nepotřebuje jako ti před ním a něco už konečně zbude také na nás. Jestliže po revoluci ovládla zemi světle modrá barva, pak oranžová, nyní je to tvavomodrá, jakoby symbolizovala blížící se bouři. Výstupem hnutí ANO na vrchol jakoby tradičním politickým stranám zvonil umíráček. Zatímco ODS si za dob svého vládnutí kupovala spíše podnikatele či oni jí, ČSSD pracující, ANO si koupilo dá se říci všechny.
Nakonec svůj lid zdá se oklamal i sám Andrej Babiš. Má však obrovské štěstí v neštěstí. Ekonomika šlape, důchody vzrůstají jak nikdy předtím, a z více jak půl milionu nezaměstnaných za vlády Petra Nečase zůstalo jen pár tisíc. A ač velmi dobrá ekonomika přímo není jeho zásluhou ale především trhu ve světě jež se odrazil ode dna, v očích národa stále zůstává dobrým vůdcem, neboť hnutí ANO si neustále udržuje svůj primát. Otázkou zůstává, co se stane po evropském auditu , kdy EU žádá po premiérovi vrácení neoprávněných dotací. Možná se u většiny voličů nestane vůbec nic. S plným žaludkem se volí mnohem snáz než s prázdným a žádný nový spasitel na obzoru zatím není. A třeba až jednou přijde, okouzlí voličstvo svým důrazným NE všem a všemu a jeho hnutí se bude vznášet ke hvězdám. A vše se bude opakovat jako přes kopírák.
Spousta lidí se asi zvláště nyní po všech těch kauzách provázejících republiku od listopadu 89 ptá, kde se vůbec berou takovýto lidé, takovýto politici. Z našeho středu přece. Jsou odrazem celé této společnosti a ta je vážně nemocná. Tak ať už si zvolíme takového nebo makového, lepší už to zdá se nebude. Do melounů a do lidí nikdo z nás nevidí a peníze, ty jsou vždy až na prvním místě.
