Padesát odstínu osamění.

Stála jsem ve frontě na kapra a tak nějak lelkovala kolem. Fronta přede mnou, fronta za mnou v poctivých dvoumetrových rozestupech v rouškách skrývající tvář a vlastně i ten vánočně naladěný úsměv a pokoj v duši. Pozorovala jsem 

kapříky jak se v těch kádích mrskají aniž by tušili, že vlastně naposledy. Někteří byli pořádní mackové, jiní droboulincí a přesně pro takovou rybičku jsem si přišla. Když už jsem pomalu přicházela na řadu, přistoupil k rybářům starší posmutnělý pán. Dlouze se jim zahleděl do očí, pak se otočil směrem k nám a takřka se slzami na krajíčku pronesl." Je mi to moc hloupé a docela se stydím, ale nevíte někdo, jest-li je tady nějaká restaurace, kde by o Štědrém dnu vydávali teplé jídlo. Víte, žena mi před časem zemřela, nikoho už nemám, zůstal jsem úplně sám a uvařit umím snad jen vajíčka. Ještě loni jsme v jedné takovéto restauraci pro nás osamělé lidi o Štědrém dnu poseděli, vdovci, vdovy i ti, co už na světě nikoho nemají tak jako já. Dostali jsme smaženou rybu a trochu posdíleli své osudy. A nyní vše zavřené  a mě asi nezbyde nic jiného než si otevřít u stromečku sardinky, ať alespoň držím tradici."

Lidé nejdříve nic, mnozí si ještě více zakryli svou tvář jakoby osamělost byla nakažlivá stejně jako ten neblahý koronavirus co vše zavinil. Až pak se v nich cosi pohnulo a ledy začínaly pomalu roztávat. Jedna paní se hned zeptala kde bydlí a že mu přinese trochu cukroví, které stejně pekla jen pro radost a vzpomínku na vanilkou a skořicí provoněné dětství. Další nabídla smaženého kapra kterého doručí na smluvené místo. Překvapenému pánovi kanuly slzy po tváři a být o něco blíž té kádi s kapříky, šplouchali by se ve slané vodě jako v moři.  Dojatý pán nestačil všem děkovat až tu se ozval jakýsi mladý muž. A víte co dědo, přijďte rovnou k nám na štědrovečerní pohoštění. Jsme sami s malou holčičkou, tak nám alespoň nebude tak smutno. Malá ztratila dědečka ještě než se narodila a třeba zrovna vy budete ten kouzelný. Kouzelnému dědečkovi najednou zatančilo v očích tisíce hvězdiček a s radostí se rozběhl do nedalekého obchodu vybrat dáreček pro malou princeznu.

Samota je krutá zvláště o vánocích. Ne každý ji unese. V mládí to člověku možná až tak pro jednou nepřijde, ve stáří však schází to něžné obejmutí či jen tak mlčení beze slov u sklenky vína. A také podaná pomocná ruka. Když jeden upadne, ten druhý mu pomůže vstát. Také jsem sama, už několik let, ale zvykla jsem si. A také jsem ženská a ta si vždy nějak poradí. Mám dvě kočičky, opuštěné němé tvářičky které jsou na mě zcela závislé. Toužila jsem prožít své úplně první vánoce se zvířátky v ZOO a přinést jim něco dobrého na zoubek. Ta je ale zavřená stejně tak jako bazén kde jsme se my osamělá srdce o vánočních svátcích scházela. Zrušená je i půlnoční a to je další hřeb do rakve všem osamělým především starším lidem. Ještě loni jsme se setkali u svařáku a pak šli na půlnoční pro štědrovečerní pokrm ducha. Kolik jen osamělých babiček, dědů ale i lidí střední generace, kterým se život nějak nevyvedl jsem potkala. Dostali jsme požehnání, zazpívali si, obejmuli se a tak nějak duchovně posilnění odcházeli z kostela naplněni štěstím a pokojem v duši.

To všechno je dnes pryč, zbyla jen vzpomínka. Já to unesu, tak stará ještě nejsem. Užiji si krásné vánoce se svými kočičkami u pohádek. A také půjdu do lesa za zvířátky s nějakou dobrůtkou tak jako jsme chodívali s rodiči nebo se jen tak proběhnout po lesní cestě. Samota mi nevadí, ani lock down. Pracuji s lidmi a ticho miluji. Je to ten nejúžasnější balzám na duši. Osamění je součást lidského života a od jistého věku snad i k němu patří. Není to nemoc jen nová životní etapa. A na světě je spousta opuštěných tvorečků, že jeli v srdci skutečná láska, nikdo vlastně není v životě sám. Láska má tisíce podob a je úplně jedno zda má dvě či čtyři nohy, dlouhé blond vlasy, vrásčitou tvář či celý svůj život chodí v kožíšku. Hlavně že existuje a činí svět krásnějším. Pomalu odchází velmi náročný rok, ale zase závisí na úhlu pohledu.  Ti dříve narození před šedesátkou či krátce po ní koronavirová omezení spíše vítají a čím přísnější protiepidemická nařízení jsou, tím pro ně lepší. Už dávno by bývali byli v důchodu, cítí se unaveni životem, různé zdravotní neduhy přibývají, zatímco sil ubývá. Jakoby tomu chtěl někdo shůry a pomohl vrátit pomatený svět zpátky do normálu.  A takhle získali navíc k dobru pomalu celý rok a šanci znovu se nadechnou pro ten nelehký souboj s mladší generací které už prostě nestačí zrovna tak jako dynamickému tempu zrychleného světa. Věřím že právě o vánocích se nad světem slétá tisíce andělů pro útěchu každého osamělého srdce. A to skutečné a opravdové kouzlo vánoc je ukryto v srdci a také ve vzpomínkách. Vánoce jsou svátky rodiny, ale i čas zklidnění. Necítím se sama. Pohlédnu na nebe a vím, že moji drazí co odešli slaví narození Ježíška stejně tak jako já tady na zemi. Jsou šťastni, spolu a nic je nebolí. Vrátili se zpět domů k našemu stvořiteli, do božího království věčného života a lásky která nikdy neumírá.