Halloween u vody.

Asi už jsem stará anebo prostě nejdu s dobou. Prostě out. Stále mám ještě léto, i když sluníčko se občas schová za mraky, ale koupat se ještě dá. Voda na koupališti má příjemných pětadvacet stupňů a není zde alespoň tolik lidí 

jako v tropických dnech a tak si plavání pod nebesy užívám. Jakmile nepraží slunce, lidé zkrátka nejdou. Bazén ale není vana a když už si zaplatila pobyt u moře tak do něho vlezla i když voda byla o něco chladnější a nebe bylo zamračené. Donedávna se ještě chodívala koupat i v září, kdy voda měla nějakých jednadvacet stupňů a pak celý rok nezastonala. Tělo se zocelilo, cítila jsem se líp a jen tak nějaká breberka si na mě nedovolila vlézt. Je léto, jedněm dovolená začíná, druhým končí. Dle kalendáře máme začátek srpna. Létem voní příroda a večery jsou mnohdy ještě zality sluncem. Vychutnávám si delší dny, které nebudou trvat dlouho, kdy vyrazím na výlet nebo na kolo. Čas už takhle letí jako splašený tak proč ho ještě více honit. Žiji tady a teď a nechávám se unést každým okamžikem léta které za chvilku odpluje do dalekých krajin a sluníčko si ponesu už jen ve své duši zrovna tak jako hezké vzpomínky a zážitky.

Při jednom ze svých výletů narazila na podivný obchod. Chtěla si koupit kousek léta pro vzpomínku ale takřka odevšad se na mě mračily hallowenské dýně a namísto kytiček, mušliček a bůhvíjakých ještě letních serepetiček mi na hlavu padalo podzimní listí a o kus dál zakopla o věnec se šiškami. Připadala si najednou tak pochmurně jako na dušičkovém hřbitově a z obchodu vyletěla jako namydlený blesk. Nechápu. To si přejeme tak rychle zestárnout. Halloween slavit v září, vánoce v říjnu, velikonoce v únoru a když už doba prodlení ze slavení je příliš dlouhá, oslavíme třeba svatého dyndy. Všechno má svůj řád a právě v tom je náš život krásný a obdivuhodný. Jenže my už jsme se přestali umět radovat. Ne uměle, ale upřímně od srdce. Není se už na co těšit a čekat. příroda má své zákony a ty bychom nijak zvlášť narušovat neměli. Nedokážeme si vychutnat přítomnost a děsíme se budoucnosti. Děti mají v hlavě pořádný zmatek. Pamatuji dobu a jsem za ni vděčná, kdy stromeček ustrojili 24. prosince ráno a dárky přinášel Ježíšek až po vyjití první hvězdy a společné večeři u jednoho stolu. Pak teprve zazvonil zvoneček a naše dětské oči se rozzářily tisíce hvězdičkami. V létě se cachtaly v rybníku nebo plechové vaně na dvorku co nám byla bazénem, běhaly po louce, chodily do lesa na houby a koncem léta s babičkou na pole na klásky pro slepičky.

No a na podzim nastoupily do školy a po vyučování vylezli s rodiči na nejbližší kopec a pouštěli draka. Byly normální děti žijící v normální době  kdy teď bylo teď a zítra bylo zítra. Kypěly zdravím a žily ve světě v němž radost a optimismus nevyráběla psychofarmaka. Dnes je všechno nějak naruby a tak je možná čas zapálit si na koupališti dýni a nazdobit okolní smrk. 

Všechno na světě má svůj čas a určenou chvíli na nebi i na zemi.

Je čas rození i čas umírání

čas sázet i čas trhat

čas zabíjet i čas léčit

je čas bořit i čas budovat

čas plakat i čas smát se

je čas truchlit i čas poskakovat

čas kameny rozhazovat i kameny sbírat

čas objímat i čas objímání zanechat

je čas hledat i čas ztrácet

čas opatrovat i čas odhazovat

čas roztrhávat i sešívat

je čas mlčet i čas mluvit

čas milovat i čas nenávidět

čas boje i čas pokoje

Kazatel. Tento moudrý muž měl úplně vše a přesto nakonec zakusil, že vše na tomto světě je pomíjivé a žádné období našeho života či přírodních (božích) zákonů nelze přeskočit.