Dopis mamince.

Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných 

sedm let od od chvíle, kdy jsi mě navždy opustila. Bez jediného slůvka rozloučení, obejmutí, pohlazení tě po stříbrných vlasech. Odešla jsi nečekaně v nemocnici, kdy u tvého lůžka stáli jen andělé strážní, aby tě převedli do světla, kde už ti bude jen dobře. Občas jsem tě před usnutím vídala, jak přecházíš přes most a hned za jeho polovinou se proměňuješ opět v krásnou mladou ženu, jakou jsem tě znala jako tvá milovaná malá holčička. Jakoby jsi ten svraštělý kabát svlékla a odhodila do řeky. A tím jak jsi se blížila stále více ke světlu, získávala jsi ztracenou sílu. Sílu nového života. Pak jsi vešla do světla a já už jsem tě nikdy neviděla. Jen jsem tě cítila a cítím ve svém srdíčku.

Zatímco já jsem tady zůstala osamělá, ztracená a zmatená, tebe určitě u nebeské brány přivítali andělé, aby tě uvedli zpátky domů. Tam odkud jsme přišli a kam se jednoho dne až nadejde náš čas a vítr sfoukne plamen naší pozemské svíce života opět vrátíme. Úplně nazí jen se svým svědomím. Nevím jak nad tím tvým maminko, ale nad tím mým se určitě nebesa pořádně zatřesou. Takové menší zemětřesení tam nahoře, pokud mě rovnou nepošlou tam dolů přitápět čertům pod kotel. Věřím, že jsi opět s těmi, kteří tě tolik milovali a ty jsi milovala je. A i s těmi, s nimiž si se za života příliš nemusela. Že jste si navzájem odpustili a to pro vždy.

Určitě je tam s vámi Voříšek a také má milovaná jezevčice Darinka. Žijete v hezkém domečku s velkou zahradou, celá naše velká rodina. I babička s dědou, které jsem nikdy nepoznala, protože odešli dřív, než jsem se narodila. Proč tomu tak je nevím, ale snad i já se vše jednoho dne až přijde můj čas dovím. A tvůj nebeský  domeček určitě poznám. Bude zalitý muškáty, které jsi tolik milovala. Nevím maminko, zda by se ti na tomto světě ještě líbilo. Je takový divný. Jakoby se z něho vytratilo krásno, láska a něha. Ale možná mi to jen tak připadá, protože tady se mnou nejsi. A když odejde maminka, je to, jako když pohasne slunce. Maminky by umírat neměly.

Líbilo se mi, jak jsi dokázala stárnout. Přirozeně a s grácií. Stříbro ve vlasech ti přidávalo na kráse a mezi jednotlivými vráskami, i když jsi jich moc neměla jsem četla jako v knize. To byl svět ještě normální. Dnes je babičkám odpíráno babičkovství a jsou nesmyslně nuceny vypadat po sedmdesátce jako sladké barbíny. Jakoby pomalu všechny ty krásné a laskavé babičky jaké nás provázely v dětství pomalu mizely ze světa. A ten pomalu chřadne jako ony. Tolik krásného jsi mi toho maminko dala a já ti ani za vše nestačila poděkovat. Chybíš mi.

Když večer ulehám ke spánku, pokaždé pohlédnu na nebe. Někdy je tam jedna jediná hvězdička co se mi dívá do okna. A já vím, že jsi to ty. Můj anděl strážný, který mě nikdy neopustil.