Česká společnost rapidně stárne. V roce 2030 zasáhne Česko největší vlna seniorů chystajících se na zasloužený odpočinek. Bude to evropská vlna tsunami ,která dokonale vyplaví státní rozpočet.
Již nyní premiér Babiš i mnozí ekonomové zdvihají varovný prst. Zatímco dnes se štědře rozdává téměř na všechny strany, za pár let už nemusí být kde a z čeho brát. Do pro mnohé nepředstavitelného světa důchodců vstoupí dětský boom 70. a 80. let minulého století tzv. Husákovi děti. Demografická křivka starší populace již dnes strmě stoupá nahoru a některá města začínají ohlašovat průměrný věk svého obyvatelstva 45 let a více. Pracujících ubude, armáda penzistů se bude rok od roku rozrůstat. Je to logické vyústění nižší porodnosti a období, kdy téměř vypadla jedna generace. Nebýt zde migrace především ze Slovenska, Ukrajiny a Vietnamu, asi by nás nezvratný osud postihl mnohem dříve a mnozí zaměstnavatelé by pro nedostatek pracovní síly museli přesouvat své zakázky dále na Východ, omezit výrobu či přestat zcela vyrábět.
Celosvětová ekonomika postupně zpomaluje. V Česku chybí pracovní síly kvalifikované i nekvalifikované téměř v všude. Dokonce i v administrativě kde býval ještě donedávna přetlak. Pryč začíná být doba, kdy člověk na pokraji padesátky byl pro trh práce už "starý." Mnohdy i dříve. Za branami úřadů práce stály fronty a zaměstnavatelé si mohli vybírat. Dnes pomalu nemají kde. Rybníky jsou vyloveny a čilé rybičky si práci našly. Ten kdo pracovat nechce, stejně nebude a najde si tisíc a jeden důvod, proč to nejde. Živit se žebráním je mnohem jednodušší stejně tak jako přepadnou či zabít starého člověka pro pár korun potřebných na fet či krabičák. Když mě takovýto převážně mladší muž v plné síle osloví, odkáži ho na úřad práce či nějakou firmu v okolí. Jeho pichlavým pohledem už jsem v ten moment několikrát zastřelena. Pak se odporoučí o kus dál a vyhlíží další oběť. Nejraději staršího člověka či ženu obtěžkanou nákupními taškami. Málokdo se ustrne. Peněz není nikdy dost, na chleba se v potu tváře těžko vydělává a bez práce koláče zkrátka nejsou.
Věk do důchodu se prodlužuje, avšak stáří, úbytek fyzických i psychických sil, nemoci a únava si nevybírá. Příroda nás naprogramovala jen na nějaký čas. Jako ženy si vybojovaly rovnoprávnost, mnohé přebíráme mužské role protože nám nic jiného často nezbývá. Můžeme sice svobodně volit, pracovat, studovat, cestovat,vdát se či ne, mít rodinu či zůstat single bez toho, aby si na nás druzí ukazovali prstem jako bychom si nesly stigma " té co je nějaká divná." Dnes je jiná doba, kdy se člověk sám rozhodne jakým pohlavím chce být. Dříve nemyslitelné, ve středověku by bylo tzv. třetí pohlaví upáleno na hranici. Bůh stvořil člověka a vdechl mu život. Jako muže a ženu je stvořil a požehnal jim. Kniha Genesis. Tak jaképak copak. Třetí pohlaví je zkrátka svobodná vůle člověka, tu mu Bůh dal také. Tak ať se tedy rozhoduje ve svém životě jak chce. A třeba právě to třetí pohlaví nechce být především ženou matkou pracující mnohdy do úmoru ve dvou třech směnách pro blaho svého zaměstnavatele, rodiny a stárnoucích rodičů, které nemůže nechat napospas za veškerou péči a lásku jakou jí v průběhu života dali. Ne každý má to srdce odložit stařečky do domova důchodců, někde ani není místo či jen, starý strom se hůře přesazuje.
Do důchodu však mnohé budeme odcházet strhané, zdrchané a vyhořelé rovnou z úřadů práce kde už to za pakatel za celoživotní dřinu nějak doklepeme protože už nás nikde nejspíše nevezmou a i kdyby, nemusíme už na svou práci stačit. A mladší generace už nás zcela zastoupit také nemusí. Spousta tatínků a maminek se navrací k tradiční rodině, chtějí mít čas na své děti, vidět je růst, koníčky, přátele a ne být v práci od nevidím do nevidím jak činili jejich rodiče ponejvíce v hektických porevolučních 90. letech minulého století. Zvláště nyní, kdy se spekuluje o tom, že by měla naše vnoučata pracovat až do 70 let. Jízda autobusem, kdy se starý pán s třesoucíma rukama vší silou snaží udržet volant a ptá se cestujících zda jede po správné trase a kde má zastavit může být vskutku adrenalinový zážitek. Ne-li pro mnohé poslední jako záměna medikamentu v kapačce kdy už starou nahluchlou zdravotní sestřičku nelze ani soudit a odsoudit. Lidské tělo je od přírody naprogramované, stropem by měla být šedesátka. V jednom pražském McDonaldu viděla staršího pána z ochranky co usnul ve stoje opřený o sloup a puberťáci si z něho utahovali. Možná je ani nevnímal, bylo mu to zkrátka fuk. A na Chrudimsku možná v létě neotevřou koupaliště, protože nemohou sehnat plavčíky. Ledaže by nějaký děda vypomohl s dlouhatánským klackem na dřevěném voru.
Práci a určitě ne tu odbornou a vysoce kvalifikovanou nezastanou uprchlíci zvláště z islámských zemí a Afriky. Spousta tamních žen je od děvčátek vychovávaná poslušnosti k muži, péči o rodinu, rodiče a plození dětí. A ti osvalení muži podlehli iluzi že v Evropě pečení holuby padají rovnou do huby či pomnoží svůj rod s Evropankami a skomírající kulturu obohatí po svém.
Důchody, mají-li být v budoucnosti vůbec nějaké budou víceméně rovnostářské. Seniorům se vyplatí třeba polovina průměrné mzdy bez ohledu zda je muž či žena. Již dnes se důchody valorizují, byť za evropskými státy stále pokulháváme stejně jako s platy. Průměrná mzda letos činí něco přes 30 000 Kč. Otázkou však zůstává, kolik lidí na ni skutečně dosáhne stejně tak jako seniorů na uváděný průměrný důchod 13 480. A tak to bude i s důchody budoucími.
Nalijme si však čistého vína. Kolik lidí se důchodu skutečně dožije a i s tím možná někteří politici počítají. Je samotné to trápit nebude a po nás potopa. Ti co žijí od výplaty k výplatě tak budou žít dál i v důchodu a ti co se dokázali uskromnit se státním důchodem nějak vyžijí či budou-li schopni přivydělají si nějakou tou brigádou. No a ten kdo byl zvyklý žít si na vyšší noze a nic si nenašetřil či měl tolik dluhů že ani neměl z čeho zapláče nad výdělkem. Nějak bylo, nějak bude říkají si politici a sní svůj sladký sen v zámku šípkových růží.
