Ceny akcií se propadají, hrubý domácí produkt roste do záporu, státy zachraňují své banky. Každý se hned lehce dovtípí, že k nám letos dorazila hospodářská krize. To zvládnou i politici - jenom si nejsem jistý, zdali oni tu krizi dokonce nevítají.
Srší totiž nápady, jak se recese stane minulostí. A vychutnávají si lehce získanou pozornost v hlavním vysílacím čase, aniž by vykonali něco prospěšného pro posluchače. „Mluviti stříbro, mlčeti zlato" praví staré pořekadlo. Někteří politici totiž svými nápady jen ukazují, že krizi nerozumí. Jedním z nejhorších nápadů jsou tzv. třinácté důchody nebo jejich mimořádné zvýšení. Odmítnout je zavání domněle sobeckým a nesolidárním přístupem k potřebným. Odmítnout je se mi však jeví jako správné.
Nejprve se pokusím zpochybnit, že důchodci jsou oněmi „potřebnými". Ceny v obchodech klesají nebo jsou stabilní. Ceny elektřiny i plynu by měly v dohledné době poklesnout. To běžně nejdražší - osobní automobily a byty či domy jsou proklatě levné ve srovnání s minulým rokem. A důchodci nestudují. Důchodcům se „platy" nesnižují a propouštění jim také nehrozí. Podtrženo a sečteno: není důvod zvyšovat důchody, neboť se důchodci nestali potřebnějšími než včera. Zdali je výše důchodu dostatečná, nehodnotím. Má to snad nějakou souvislost s hospodářskou krizí?
Dále je tvrzeno, že mimořádné důchody oživí ekonomiku. S tím si také dovolím nesouhlasit. Důchodci jsou lid spořivý. Troufám si odhadnout, že mnoho případně vyplacených peněz by podruhé spatřilo světlo světa až v rámci dědického řízení, když by je někdo našel v tom schovaném hrnci vzadu v kredenci.
Nechť čtenáři sami posoudí, jak prospěšné by bylo vyplácení mimořádných důchodů. Můj názor je jasný a čtenáři i zřejmý. Nechci však jen kritizovat cizí nápady, chtěl bych také nějakou myšlenkou přispět.
Nesledujte proto zpravodajské relace a místo toho si zajděte na nějakou českou pohádku do kina. Alespoň podpoříte českou kinematografii. Současnou situaci má totiž na svědomí právě mediální masáž nebývalých rozměrů. Prostí občané po zhlédnutí televizních zpráv dostávají strach, že ztratí práci, a začínají spořit. Jenomže jejich šetrnost působí hluboké rány hospodářství a způsobuje následné propouštění. Staré moudro „kdo šetří, má za tři" dneska už neplatí. Šetření znamená ztrátu pracovních míst, a možná i toho vašeho.
Proč se vlastně staly důchody požadavkem jisté strany? Jsou snad pomalí v myšlení? Ne, politici jsou chytří a vždy alespoň o krok před svými voliči. V červnu se konají volby do evropského parlamentu a důchodci jsou tradiční konzervativci. Řada z nich by k těmto volbám nešla, protože je to pro ně zbytečné novum. Slibte jim však třinácté důchody a oni se stanou tou masou, která rozhodne o vítězi. Minimálně s poplatky ve zdravotnictví to fungovalo. Politiky láká i další aspekt dnešní tíživé situace. Už se těší, až se lid v krizi semkne a povolá do svého čela „führera", aby je z krize vyvedl. Samozřejmě ale nemám na mysli Davida Ratha.
