i když se o transplantaci hodně mluví v televize, není moc častá. Ani já pacienty po transplantaci příliš často nevídám
V Česku platí nevyslovený souhlas s transplantaci. Každý občan má právo na transplantaci a pokud bude vhodným dárcem, tak lékaři nebudou potřebovat souhlas pozůstalých.
Darovaní krve v určitém smyslu také transplantace. Ale to teď nepočítám.
Relativně často se transplantuje rohovka - dlouho vydrží a protože neobsahuje buňky imunity, tak po transplantaci nemusí být imunosupresivní léčba.
Z toho s čím se dá setkat relativně často - děloha, ledviny. Občas i plíce. Lze odebrat živým dárcům.
Játra, srdce, ruka vždy jsou od zemřelého. A neplatí že by dárce bylí motorkáře, které zemřou na silnici. Dárce musí zemřít v nemocnici, pod dohledem týmu lékařů, připravujících transplantaci. Nesmí mít infekční onemocnění nebo onkologii. Po mozkové smrtí tělo se převádí na mimotělní oběh, aby orgány nezemřeli.
Mám jednoho pacienta po transplantaci srdce. Mladý kluk, není mu ani 30. Pamatuji jak přišel poprvé s tím že se cítí unavený a nezvládá v posilovně cvičit jako dřív. V té době měl problémy s manželkou. Takže jsem hned řekla, že to určitě bude tím stresem. Ale mu napsala žádanku na kardiologii. Termínu u lékaře se nedočkal, jeho stav se rychlé zhoršoval a skončil v nemocnici s ejekční frakci levé komory 15%.
Pak čekal na transplantaci a nakonec se ji dočkal. Několikrát skoro zemřel. Jednou mu sestra v nemocnici dala 10x větší dávku adrenalinu, než měl dostat. Měl rejekci. Stalé nemá vyhráno a pořad nemůže se uvěřit že se to děje jemu.
