V naší každodenní praxi, kdy pomáháme lidem vytvořit si krásný a harmonický interiér domova či pracovního místa, se stále setkáváme s jedním velkým nešvarem architektury dnešní doby: OKNA.
Jsou všude. Vpředu, vlevo, vpravo….. Nové byty, kancelářské budovy i rodinné domy se dnes staví s převahou skleněného a ocelového materiálu. Architektura těchto budov je prazvláštní. Někdy se jedná o umělecké vyjádření architekta a pak by toto dílo mělo stát spíše na nějaké umělecké výstavě či galerii a ne na stavebním pozemku, nebo je to výplod škrtání nákladů na stavbu a pak takové architektonické dílo nemá místo nikde.
Lidé se však často nechávají unášet pocity, názory, které vytvářejí média, různí „odborníci“ či přátelé. Žijeme v době, kdy každý může dělat cokoliv a tak máme přehršel odborníků na všechno. Stačí si přečíst knížku na nějaké téma a ejhle, máme nového mistra v oboru J. Dnešní architektura může být z hlediska interiéru velmi zajímavá. Máte-li na třech zdech ze čtyř samá okna, většinou francouzská, tedy od stropu k podlaze, pak se cítíte unešení tou rozlehlostí prostoru, výhledem. Navíc ten velký výhled ven opticky zvětšuje prostor, takže můžete mít pocit, že 50-ti metrový pokoj má 100 m2. A tak nadšeně kývete: „Ano, ano, to bereme, tady chceme bydlet.“
Poté se do tohoto prostoru nastěhujete, stěhováci vám přivezou veškerý nábytek a vy začnete vzrušeně a nedočkavě rozmisťovat jednotlivé kusy. A pak pomalu zjišťujete, že tahle skříňka se do tohoto pokoje nevejde, protože u zdi již máte sedačku a jinou zeď tu nemáte, jen okna. Do ložnice ji také nedáte, protože u zdi máte postel, na druhé stěně je okno až na zem, na další straně také a čtvrtá zeď…..tam jsou dveře vedle nich se již nic většího nevejde. Pozor tedy na byty či kanceláře s okny na všechny strany. Mohou vypadat hezky, ale k bydlení či práci to velmi často není. Jak se říká: „Umění není to samé, jako bydlení.“
