Zdá se, že 20. století bylo stoletím úspěchu. Hlavně jeho poslední dekády byly o honbě za kariérou, penězi, bohatstvím, slávou. Měřítkem úspěchu byl dosažený post ve firmě či v politice, podíl na trhu, růst HDP, výše bankovního konta, velikost domu, vysoká cena auta apod. Úspěch byl vším.
AKADEMIE ŠTĚSTÍJiří Černák
Byl nejvyšší hodnotou minulého století. Byl to tak velký „úprk“ za úspěchem, že to většinu lidí velmi vyčerpalo. Stále více lidí trpí „civilizačními“ nemocemi. Už jen název napovídá, že jejich původcem je civilizace. Roste počet pacientů na psychiatrii, stále více lidí vyhledává služby psychologů a různých terapeutů. V té honbě za mamonem a úspěchem jsme začali ztrácet sami sebe. Oslabený výkon lidí pak poznamenává i výkon zaměstnanců a tím i výkon firem. Klesá kvalita a všude vládne jen kvantita.
Na začátku 21. století se však lidé pomalu začínali probouzet ze svých snů do tvrdé reality. Uvědomili si, že čím více věcí si pořizují, čím vyšší posty zastávají, tím více starostí si přivádějí do života. Velikost mezinárodních korporací má již takové rozměry, že jsou totálně nepřehledné, nic není pod kontrolou. Kromě lidí, rodin a firem se hroutí i celé státy (viz Řecko, před lety Argentina apod.). Co vše nám honba za úspěchem přinesla?
1. Daleko více starostí
Platí totiž pravidlo, že vše nové, co si do života přineseme, je starost. Musíme se o to nové starat. Být schopni se postarat. Když si pořídíte psa, musíte ho krmit, venčit, česat apod. Když si postavíte dům, musíte sekat trávu, opravovat omítku, střechu, natírat okapy….. Když to nechcete dělat sami, pak si na to pořídíte řemeslníky. Ale ty zase musíte shánět, nahánět, kontrolovat….. Také nic moc. A čím větší „sousto“ si pořídíte, tím větší starost pro vás. A lidé se najednou probudili a zjistili, že si do života přinášejí už jen starosti, ale žádné radosti. A velikost všeho je již tak obrovská, že ji nedokážeme ani obsáhnout.
2. Úbytek radosti
Správně by nám vše nové kromě starosti mělo přinášet i radost. A ta radost by měla být minimálně tak veliká, jako starost a ideálně větší.
A protože není žádná rovnováha mezi starostmi a radostmi, jsou lidé velmi vyčerpaní a chtějí nastolit rovnováhu.
3. Celková vyčerpanost
Nevyčerpávají se jen materiální zdroje ale i zdroje lidské. Naše společnost je závislá na lidech. Pokud lidé jsou vyčerpaní, jejich oslabení se promítá do oslabení rodin, firem, ekonomik, celých společenství.
4. Obrovská nerovnováha
Rozevírající nůžky nejsou „již“ jen mezi chudými a bohatými. Ale těch různých nůžek je již tolik, že tato nerovnováha musí automaticky přinést krizi. Nám to zatím přineslo krizi ekonomickou a společenskou. Modleme se, aby při tom zůstalo a nešlo to dál, jako po krizi v třicátých letech minulého století.
To jen několik důvodů, proč úspěch začíná být nahrazován touhou po štěstí. Úspěch totiž štěstí nepřináší. Kdo má úspěch a zároveň není šťastný, není ve finále ani úspěšný. Nebo budeme tvrdit o významném ale nešťastném manažerovi či politikovi, že je úspěšný? Asi ne. Nebo ať si ten úspěch nechá.
21. století tak s sebou přináší nový trend. Přináší nám novou epochu ve znamení štěstí. Lidé začínají hledat štěstí. Ale nikdo je to nenaučil. Školy, vzdělání apod. je zaměřeno na výkon. Jak být rychlejší, jak být efektivnější, jak být dravější….. Ale jak si zajistit štěstí? To se zatím nikdo neučil.
Proto je důležité začít učit lidi, co je to štěstí, jak si ho do života přinést.
Učím lidi o štěstí již pět let. Začínal jsem s hrstkou „zvědavců“ a nyní se hlásí lidé, kteří se mají v životě dobře, ale nejsou šťastní a je jich čím dál tím víc. Není to jen u nás v Česku. Je to celosvětový trend, který bude hlavním fenoménem nové doby 21. století. Připravte se i vy na své štěstí. Uspěšní již jsou „OUT“. Šťastní začínají být „IN“. A kde jste vy?
