Suma sumárum, rok 2014

Nejrůznější media nám přinášejí shrnutí událostí a významných momentů uplynulého roku. Ráda si projdu titulky, abych si připomenula, co se stalo, ale za daleko důležitější považuji ty moje významné, jedinečné, neopakovatelné a převratné  momenty, jejichž rekapitulaci jsem se rozhodla věnovat více času než těm obecným. Vždyť, jsou to ty moje „highlights roku 2014“, které mě ovlivnily podstatně více než globální události. Jsou to ty události, které jsem si sama, na vlastní kůži prožila, a tak mi říkají vlastně násobně víc než politické převraty, vývoj ekonomiky a citlivé momenty pro ekonomický rozvoj nebo konflikty mezi státy.

Namísto toho, abych si pročítala články a sledovala videa zaměřená na shrnutí roku 2014, brouzdala statistikami nejbohatších podnikatelů, nejúspěšnějších firem i největších úpadků, jsem si otevřela láhev výborného vína, vypnula televizi, ztlumila telefon, odpojila se od internetu a začala si sumarizovat rok 2014. Ne na politické či ekonomické úrovni, neprocházela jsem sportovní výsledky našich reprezentantů, kteří za své tvrdé tréninky a disciplínu sbírají významná ocenění, ale zaměřila jsem se na sebe. Den po dnu, týden po týdnu, měsíc po měsíci jsem z paměti, jako z nějakých pomyslných přihrádek v knihovně, vytahovala krásné chvíle, jedinečné momenty i momenty, které výrazně ovlivnily jakýkoliv další vývoj mého soukromého či pracovního života. Je až neuvěřitelné, kolik se toho může za jeden rok udát.

Když se na ten svůj rok podívám, nelituji a nevracím se zpět „co by“, „kdyby“, ale přijímám fakta, která už nezměním.  Chybami se poučím, to je jasné (a pokud ne, tak si budu muset nabít čumák ještě jednou, dvakrát, třikrát, abych konečně pochopila), ale obecně nehledám to negativní, to špatné, ale soustřeďuji se na pozitiva. Každá mince má dvě strany a je jen na nás, na kterou se chceme dívat. Já v tom mám víc než jasno – odmítám kumulovat negativní energii a nebudu si stěžovat, naříkat a vnímat to, co se nepodařilo, co bylo jinak, co bylo špatně. Proč taky??? Je zásadně lepší uchopit vše z té pozitivní strany a uvědomit si, co se podařilo, kam jsem se posunula, co jsem zažila a jaké krásné momenty jsem prožila,...a ve vzpomínkách je prožívám znovu a znovu, s vděčností. Je toho tolik, za co by každý z nás měl být vděčný, a přece se tolik lidí soustřeďuje na to negativní, špatné, na to, co nemají, co jim chybí, aniž by si uvědomovali, co mají a jak se mají dobře. Pořád přeci patříme mezi světovou menšinu, která žije v nadbytku... ale ne každý to umí vnímat a je daleko jednodušší reptat a stěžovat si.

A k čemu jsem při sumarizaci roku 2014 došla? Kromě opětovného prožití krásných a neopakovatelných chvil jsem si uvědomila, jakou nesmírnou vděčnost pociťuji. 

Jsem vděčná za to, že jsem vždycky měla střechu nad hlavou. Je jedno, jestli jsem spala doma, v luxusním hotelu, starším penzionu nebo u přátel pod dekou na gauči, ale měla jsem kde spát. Jsem vděčná za to, že i když jsem někdy při zvonění budíku a brzkém vstávání brblala, měla jsem důvod vstávat. Jsem vděčná za to, že jsem vždycky měla co jíst. Jsem vlastně vděčná i za to, že i když přírůstek váhy nikdy nevidím ráda, že je to důsledek toho, že nemám hlad.

Jsem vděčná za to, že mám kolem sebe spoustu lidí, které zajímá, jak se mám...i třeba v momentech, kdy se mi nechce komunikovat, je tu spousta těch, kteří se po mně shánějí a nejsem jim lhostejná.  Jsem vděčná Bohu za to, že mi při oslabení organismu dává poznávat skutečnost, kolik mám běžně energie a síly. Jsem vděčná za to, že i když jsem někdy netrávila večer podle svých představ, ale seděla ještě po půlnoci u počítače, že jsem měla práci, která mě vyžadovala a která by se v daný moment bez mé participace neobešla. Jsem vděčná i za ty hodiny strávené v zácpách po Praze či na dálnici, protože to znamená, že se mám důvod někam přemísťovat a že mám v čem. Jsem vděčná za to, že jsem se mohla tak často smát, protože mám smysl pro humor a umím si dělat legraci i sama ze sebe. Je nesmírně krásné šířit pozitivní náladu a smích a já vím, že i když jsem musela některé momenty odlehčit, s úsměvem šlo všechno nakonec líp. Je toho vlastně tolik, za co můžeme projevit svoji vděčnost...

Pochopila jsem ale jednu důležitou věc – a to že jsem Bohu vděčná za všechno, co mi dal, ale i za to, co mi nedal, protože jedině on ví, co je pro mě nejlepší. A právě to dokáži vidět až zpětně, s odstupem.

Nevím, co přinese rok 2015, a nehledám to v křišťálové kouli ani v kartách, protože věřím v to, že my sami si volíme cestu, kterou se ubíráme za tím, co chceme, a jen my sami to svým přístupem a rozhodnutími můžeme ovlivnit. Rok 2015 tak nemusíme vnímat jen jako další rok plný ekonomických, politických a jiných událostí, ale jako rok plný vlastních neopakovatelných 365 dnů, které opět přinesou mnoho jedinečných momentů.