Salon du Chocolat - čokoládové potěšení, ale i zklamání

O několik týdnů později se v myšlenkách vracím k vysněné návštěvě pařížského čokoládového veletrhu Salon du Chocolat. Zpětně velmi ráda vzpomínám na množství čokolády všude kolem mě, na intenzivní čokoládovou vůni při vstupu do haly a na všechno krásné, ale z Paříže jsem se vracela spíše zklamaná. Měla jsem zřejmě chybný přístup – hodně jsem od návštěvy veletrhu Salon du Chocolat očekávala a moje očekávání nebyla naplněna.

O návštěvě největšího čokoládového veletrhu jsem snila několik let, ale vždycky jeho termín kolidoval s jinými pracovními povinnostmi. Letos však cesta do Paříže vyšla, a pokud se mě někdo zeptá, zdali to stálo za to, tak ANO, stálo…ale upřímně? Čekala jsem ještě něco více.

Salon du Chocolat jsem považovala za zajímavou akci, v rámci které jsem si představovala prezentace nejrůznějších firem, produktů, typů výroby, odlišností, ukázky jedinečnosti, rozmanité využití čokolády v gastronomii i mimo gastronomii. Při možnosti výše popsané vidět a dozvědět se něco nového bych vstupné ve výši 13 Euro považovala za relevantní. Bohužel se ale Salon du Chocolat stal natolik komerční záležitostí, že po zaplacení vstupného najdou hosté jeden velký čokoládový trh, na kterém si mohou za maloobchodní ceny, za jaké si nejrůznější typy zahraničních čokolád kupují ve specializovaných prodejnách, koupit mnoho druhů produktů známějších i méně známých značek, větších i menších velikostí – ovšem až po tom, co si vystojí delší frontu. Pohyb mezi stánky představoval jedno velké prodírání se davem, protože celá výstavní hala je narvaná k prasknutí a kontakt tělo na tělo s ostatními návštěvníky byl na každém kroku.

Své oblíbené značky čokolád jsem si na veletrhu našla, ale přiznám, že orientace tam není jednoduchá a systém neměla. Také jsem se těšila na program, o kterém jsem četla ve článcích z minulých let, ale jak jsem zjistila, tak PR veletrhu je větší než samotný veletrh. V průběhu několika hodin jsem v rámci programu viděla dvě sekce, jež nebyly ukázkami, ale pouhým mluveným slovem – ve francouzštině…a tomu jsem bohužel nerozuměla.

Na tom malém prostoru jsme finálně strávily téměř šest hodin, ale zas tolik tam toho nebylo. Spíše jsem se zajímala o více informací a snažila se na stáncích, kde někdo uměl anglicky, dozvědět detailnější informace.

Negativního už ale bylo dost, takže teď se přesunu k těm potěšením, která stála za to – vidět kuchtíka vyrábějícího ručně kuličky Ferrero, srovnat „stejný typ“ čokolády vyrobený z nejrůznějších typů kakaa, ochutnat vietnamskou čokoládu nebo japonské čokoládové specialiaty považuji za jedinečné stejně jako prohlédnout si statické modely oblečené do oděvů vyrobených z čokolády, čokoládových bonbonů a ozdob reprezentujících nejvzdálenější kouty světa.

Mojí pozornosti a zvýšenému zájmu neuniklo ani čokoládové květinářství – na barevné květiny jsem sice moc chuť neměla, ale ten nápad a umění hodnotím! Vypadalo to jako nejrůznější plastové či kovové doplňky, ale přitom to všechno bylo z čokolády. Poprvé ve svém životě jsem ochutnala čokoládu s některými bylinkami nebo doposud neznámými příchutěmi. Jen podotknu, že ochutnávky nebyly samozřejmostí a většinou si člověk musel bez možnosti ochutnávky koupit balení 50 – 100g, aby mohl takovou novinku nebo specialitu ochutnat.

I když moje očekávání nebyla naplněna a přišla mi ta logika věci zvláštní – platit za vstup na „jeden velký čokoládový trh“, tak při prohlížení fotek si na všechny ty dobroty vzpomenu a jsem ráda, že jsem takovou událost mohla vidět na vlastní oči. A čokoládu miluji pořád stejně, ne-li ještě vícJ