Nemyslím si, že mě jen tak něco rozhodí či překvapí. Na svůj věk toho mám už poměrně hodně za sebou, a tak jsem na ledacos zvyklá. Často se pohybuji v pánské společnosti, takže se umím smát i pánským vtipům, chápat jejich úhel pohledu či bez povšimnutí přejít jejich narážky. Který chlap si je čas od času neodpustí, že?
Nedávno mě ale opět jeden kolega dostal. Po poradě se na mě obrátil a prohodil: „ Kdy dáme jointa?“ Hlava plná pracovních povinností zbystřila, upřela jsem na něj pohled, opustila myšlenky, kterými jsem se zabývala, a začala přemýšlet nad tím, co právě řekl. Po těch letech, co se pohybuji v IT prostředí mezi ajťáky, bych měla být opravdu zvyklá a připravená na cokoliv. Kreativita mých kolegů ovšem někdy nezná mezí a já se neustále učím něčemu novému.
Měla jsem dobrou náladu, jen jsem zrovna řešila nejrůznější rozjednané marketingové povinnosti a ke vtipkování měla daleko. Můj výraz vypovídal v daný moment asi za vše a kolega mě evidentně nechtěl trápit. Vlastně se chtěl jen pohnout kupředu s jednou z plánovaných aktivit. „No, myslel jsem, kdy dáme ten JOINT WEBINAR (překlad z angličtiny „společný webinář“) s tím naším aliančním partnerem. Prostě jointa, ne?“ Pochopila jsem. Dostal mě. Musela jsem se upřímně a dlouze smát další originální ajťácké hlášce. Sama nejsem ajťačka, jen žena mezi ajťáky.
Originální hlášky slyším často a musím přiznat, že mě baví. „Držte mi palce, zítra to opravdu potřebujeme!“ A odpověď technicky orientovaného kolegy? „Even the fish fingers in my freezer are crossed for you! (Vol.překlad: I rybí prsty v mém mrazáku ti drží palce!)“. Nebo těhotná kolegyně? Té už nikdo neřekne jinak než „Dva v jednom.“ Pokud se kolegové zajímají o její termín porodu, diskuze je o „new version arrival“ (příchod nové verze). Civilistu nepolíbeného IT prostředím to může překvapit, ale v žádném případě to nejsou urážky. Je to jen specifický styl humoru, stejně jako anglikanismy a ukázková hláška o tom, že bychom při práci v kanceláři uvítali windows (okna, tj. denní světlo). A když si kolega u obědu objednává "limonádu bez zinku", myslí tím samozřejmě domácí bezinkovou šťávu.
Přiznávám, že se stane, že v IT prostředí ještě někdy zažívám momenty, kdy nevím, o čem že se ti kolegové vlastně baví. O datacentrech, virtualizaci, cloudech, zálohování i obnově dat toho vím asi více než většina žen v mém okolí, ale stejně nejsem technický profík. Někdy požádám pány o vysvětlení, jindy potají studuji doma to, o čem se tak dlouze u té kávy vlastně bavili. A tak se není asi čemu divit, že občas takový plus bod v můj prospěch v převážně pánském kolektivu opravdu potěší...
Přesouváme se na schůzku přes půl Prahy, já za volantem a jeden z kolegů na sedadle spolujezdce. Asi na páté křižovatce to nevydrží a zeptá se: „Hele, proč ti to na každé křižovatce zdechne?“ Nejsem blonďatá, nejsem začátečník a ani se nepovažuji za úplně špatného řidiče. Naopak je mi potěšením řídit auto, když vedle mě sedí chlap. Ale jeho dotaz mě zaskočí, to bych od něj fakt nečekala! Odpověď byla jednoduchá. „Žiju ekologicky a využívám moderní technologie, ne? Mám systém Start-Stop snižující spotřebu paliva a emise CO2 vypínáním motoru při stání. Když zastavím na semaforech, motor se vypne, a když chci pokračovat v jízdě, motor automaticky naskočí...“ tak přesně v takový nevynucený moment je mi jednou za čas dopřáno, abych se i já, žena mezi ajťáky, mohla cítit alespoň na chvíli nad věcí či rovnocenná.
Celkově je práce mezi chlapy fajn a vlastně jsem vděčná, že právě díky nim a času, který pracovně mezi nimi strávím, už chápu ty „lidi z Marsu“ (myšleno mužské pohlaví), jejich úhel pohledu na život i jejich kompletně odlišné myšlení (od toho ženského). Ale o tom až zase třeba někdy příště...
PS: Dámy, práci v IT prostředí určitě doporučuji. Mimo jiné to má jednu zajímavou výhodu. Ať jste na jakékoliv akci, semináři či konferenci, na dámské záchody není nikdy fronta ;-)
