Je zesměšňování víry humorem či svobodou slova ?

Je zesměšňování víry jednou islámu, podruhé křesťanství, výrazem svobody slova, pilířem demokracie ?

Nemyslím si, že kdokoli může psát cokoli.
Na internetu jsem nalezl přiloženou karikaturu
a pro neznalé francouzštiny si dovoluji přeložit.

CHARLIE HEBDO - KARLÍK TÝDNĚ

JOURNAL  IRESPONSABLE - nezodpovědný časopis

MARIAGE HOMO - svatba, manželství mužů

MGr (=Monsignore) VINGT-TROIS - Kardinál Dvacet tři
                                                   (on se tak jmenuje)
Argumentoval proti adopcím homosektuálními páry 

TROIS PAPAS - tři papežové

LE PERE - otec (se svatozáří)

LE FILS - syn (s trnovou korunou)

LE SAINT ESPRIT - Duch svatý

Boží oko – trojuhelník s paprsky představuje svatou Trojici
 

„Svět se zbláznil“ – nazvala svůj komentář spisovatelka a scénáristka
Tereza Boučková ve Sloupku deníku Metra 20.ledna 2015.

Myslím si, že je to horší.
Krachující redakce, která po tragédii ve svých řadách zveřejnila karikaruru,
jak někdo pláče, zaslepila nejen Francouze, kteří už ztráceli zájem o to,
čím se karikaturisté prezentovali.

Vyburcovali a ohrozili celý národ, celou Evropu, celý svět.

Paradoxem je, že tato karikatura nezesměšňuje víru, ale špatnosti církve.
Míří na homosexuální a pedofilní aféry v církvi, přičemž proti homosexuálním sňatkům brojí.

Nevhodná je ale proto, že věřící fanatici mohou ohrozit běžné občany, což se děje.

Jediná obrana není v hledání fanatiků, či hlídání nějakých prostor, ale v nepublikování
podobných témat, jež mohou mobilizovat i umírněné věřící a vytvářet záminky agrese
i pro individuální mstitele.