Seznamy předlistopadových komunistů rozšířit na všechny profese

Mé dobré zkušenosti se seznamy vůbec. Když někdo žije v totalitě, musí s ní spolupracovat, říká Václav Havel volně řečeno v jedné své eseji. Když jsem rozvíjel svou skromnou činnost po sedmnáctém listopadu v našem městě, řekl jsem několika známým na počátku té činnosti, že o mne projevovala ve vztahu k mé intenzívní zahraniční činnosti značný zájem státní bezpečnost. Řekl jsem, že nevím, jak mne vedou.

Vbrzku se objevily Cibulkovy seznamy, ke mně se doneslo, že prý jsem byl veden jako agent. Trochu mne zamrzelo, že tohle mi nikdy ti milí pánové ze státní bezpečnosti neřekli, ale musel jsem být z jejich pohledu opravdu dobrý, když jsem to dotáhl tak daleko.

Samozřejmě, že jsem jako pilný čtenář Goetha věděl, kdo je to Mefisto, a tak mi bylo jasné, co, proč a jak používá, a věděl jsem, jak to je třeba s nabízenými penězi. Se svým modrým pohledem jsem měl klidnou jistotu, že jsem žádné prachy od Mefista nikdy nepřijal.

Musím říct, že když mi pak jeden blízký kamarád činný ve velmi vysoké politice řekl, že tam o mně něco takového je, tak ve mně docela hrklo, protože znám český národ /kdo nekrade, okrádá svou rodinu/ tak tenhle národ mi přece nikdy neuvěří. Po perném přemýšlení mi došlo, jak to asi vzniklo, takže jsem sice nabyl opět vnitřního klidu. Ale jinak jsem nabyl jistotu, že na základě podkladů, jež po sobě tajná policie zanechala, žádnou naději na sebeobranu nemám.

Později ještě nesouhlasily další informace ze seznamů, jež jsem měl nepřímo od věrohodných „dobrých“ známých, kteří se rádi do „studia“pozůstatků totality ponořili.  Sám jsem nikdy ty spisy nečetl a nikdy číst nebudu, vím totiž velmi dobře, že lze lhát na základě pravdivých faktů. Dnes se již zapomnělo na zcela normální tehdejší společenskou schizofrenii. Věděli jste, co máte a nemáte říkat na veřejnosti, ve škole, pokud jste však mluvili s Mefistem v jeho téměř vlastní podobě, šlo o řeč velmi složitou. Myslím, že podstatu by mohl naznačit jen zdařilý románový pokus, v němž by se člověk dokázal přiblížit objektivní pravdě. Výsledkem by pak byl haškovsko - švejkovský drásavý pocit, co je to vlastně za člověka, je to blbec, zrádce, hrdina nebo génius? Česká společnost se na toto téma může přít do nekonečna.

Nemám rád Kafkovu literaturu, vím, že je geniální, ale osobně nesouhlasím se světem, který představuje, bohužel se světem, v němž dnes žijeme. Kafkův Proces je příliš pravdivý, díky seznamům jsem ho myslím pochopil zcela. Zde musím seznamy ocenit, jak velmi mi pomohly v domýšlení Kafkovy tvorby.

Za velmi dobré považuji nejenom seznamy, v nichž jsem uveden já, ale i seznamy soudců, komunistů.

Je to dobrý začátek, ale pokud si hrajeme na demokratickou zemi, v tomto případě na demokracii na ruby, tak si myslím, že by měli být zveřejněni všichni předlistopadoví komunisté a měli by být označeni na webech jejich podniků, organizací i stran. Možná že by měli nosit na ruce nějakou pásku, anebo by bylo dobré, kdyby měli na levé straně hrudníku červenou hvězdu, pozor ale na počet cípů, stačí pět, nikoliv šest. Vždy totiž nakonec najdete pro takovou presumpci viny zdůvodnění. On je dnes podnikatel, protože byl komunista a oni si ty majetky rozdali.

Já mám z tohoto hlediska smůlu, mne sice do KSČ dvakrát lákali, nevstoupil jsem tam, kdy druhé nevstoupení jsem měl možnost zdůvodnit na veřejné schůzi KSČ před svými spolupracovníky, bohužel leckteří už nežijí, anebo si na takovou podřadnou věc asi nevzpomenou.

Seznamy mi také pomohly rozluštit otázku, kdo je kdo. Kdo je zbabělý, kdo je zrádný, kdo je škodolibý, kdo je bezcharakterní. Pochopil jsem i, kdo je opravdový přítel, a o kom jsem si to jen myslel. Poznal jsem, co je zklamání. A také seznamy hodně vypovídají o podstatě českého národa. Myslím, že většině lidí, kteří tam nejsou, udělaly seznamy i velkou radost a radost je přeci vlastně něco dobrého, v Čechách pak i když je škodolibá.

A k těm soudcům? Jsou to dnes šedesátníci, už skoro o nic jim nejde, v chudobě v důchodu oproti většině národa žít nebudou. Aby nebyli zkorumpovaní, dostali hned na rozdíl od lékařů vysoké platy, takže jim jde jen o jejich čest. Jak komické.  A na hodnoty se v Čechách přece dávno nehraje.

Pokud mi snad ještě něco říká pravda, musím napsat, že jsem se setkal s mnoha dobrými, vlastně skvělými Němci, že jsem poznal i dobré Sudeťáky, že byli i stateční komunisté a z literatury vím, že v řídkých případech dokonce i fašisté. Oscar Schindler, nacista, zachránil „své“ Židy. Kdo z nás zachránil byť jediného člověka? 

Václav Havel v poslední době mluvil o tom, že naše demokracie je institucionalizovaná, ale postrádá obsah, Waltr Komárek zase napsal, jevíme se jako demokracie, ale jsme Balkán.

Takže je to o hodnotách. Ze zájmu jsem na internetu zapátral po presumpci neviny. Musel jsem se nahlas smát, kdo všechno si stěžuje na presumpci viny, vlastně skoro každý. My ale víme, že u komunistů a estébáckých seznamů je presumpce viny oprávněná.

Politici ječí, že lidi k nim přistupují s presumpcí viny, jaká nespravedlnost. A už jsme zase u hodnot. Protože je vlastně nikdo u nás nedodržuje a nectí, spravedlnost chce pro sebe, ale na druhého kašle, musí se nakonec i on stát obětí toho, co zneužil a nastolil. Je to nakonec spravedlivé, ale v takové zemi se pak hůře dýchá, na to jsme v české kotlině dávno zvyklí.

Václav Havel řekl, že kdo chce žít v totalitě, musí s ní spolupracovat…ale to už sem nepatří, a tak končím.