Moderátorský diktát v předvolební kampani

Přiznám se, že jsem se v poslední době předvolební kampani nijak zvlášť nevěnoval, ale i to málo, co jsem viděl, mne překvapilo neuvěřitelnou arogancí a manipulací moderátorů.

Jak tedy vypadaly takové pořady moderované Martinem Veselovským, a dokonce i Jakubem Železným, kterého jsem si jinak vždy vážil za kultivovaný a velmi inteligentní projev.

Nevím, co se odehrálo, na čí zakázku pracují, anebo snad sláva, moc a nekonečné sebevědomí jim stouply tak do hlavy, že se rozhodli, v okamžiku, kdy téměř ještě nedozněla otázka, skočit respondentovi do řeči, donutit ho odpovídat znovu, nebo ho nesmyslně tlačit do kouta, anebo do jediné odpovědi, a to takové, kterou mají oni v představě, je jednoduchá až primitivní, prvoplánová.

Pro znázornění uvedu příklad, kdy moderátor chce slyšet od představitele Dělniceké strany, ať řekne, že židovská kultura je součástí naší kultury. Předsedovi se nechce papouškovat svou předcházející odpověď, kterou již jednou zopakoval, až nakonec unaveně řekne, že jo, že je součástí české kultury.Moderátor se cítí jako hrdina, když někoho takového donutí vlastně říc něco "antirasistického". Ale neuvědomuje si, že tak snadné to není, že dnes má celá Evropa problém, ale od přededy Dělnické strany se to nechce slyšet.

Moderátor se cítí jako hrdina, protože "z fašisty" před národem udělal beránka, nebo taky pitomečka, tedy ve své představě. Kandidáti se přitom snažili odpovídat kultivovaně, poměrně nekonfliktně, ale nejsou vůbec přpuštěni k souvislému projevu, ale nejenom to, nemají vůbec příležitost představit svůj program, protože jsou reportéry doslova zadupáni do země.

Respondenti vščak slušně poděkují, protože vědí, že když se zachovají nevhodně, už se na obrazovku nikdy, narozdíl od moderátorů, nedostanou.

Nejhorší je, že českému národu se takové trapné moderování líbí, protože má největší radost, když se někomu něco nedaří.

Je to ale naše smůla, protože takové moderování opravdu brzdí cestu ke svobodě a k demokracii. Škoda.